Výměna manželek

Den 2.

***Eren***

Probudil jsem do zcela neznámého bytu. Nejen, že tu bylo dokonale uklizeno, ale dokonce to tam moc příjemně vonělo. Nevěřil jsem, že by tohle mohl být náš byt. 

" Dobré ráno." kameram ještě nepřišel... taky bylo teprve šest, tou dobou jsem obvykle měl ještě půlnoc. Dokonce i Sasha nadšeně seděla u stolu a ládovala se palačinkami. Levi nikde nebyl. 

" Dobrý." zahuhlala s plnou pusou. 

" Kde je?" pokývl jsem směrem k jeho dočasnému pokoji. 

" Šel si zaběhat." kývla směrem k lístečku, který ležel vedle palačinek. 

" Podělte, šel jsem si zaběhat." přečetl jsem vzkaz. Alespoň jsem věděl, kde je. Venku byla stále tma.

" Je docela děsivý co? To jak se stále mračí a moc nemluví..." trochu zvážněla Sasha. " Kdyby neuměl tak skvěle vařit, řekla bych, že to bude pěknej hajzl... "

***Levi***

V noci jsem skoro nespal. Nešlo to. 

Vstal jsem tak asi ve čtyři a trochu to tam poklidil, ale stále to bude potřebovat pořádný úklid a do dvou místností jsme se ani nedostal. Jakmile jsem připravil snídani, rozhodl jsem se, že je na čase trochu se protáhnout. Ti dva měli vstávat až za hodinu. Nakonec jsme napsal vzkaz, kdyby náhodou vstali dřív a vyšel z bytu. 

Byla tu nuda. Města vpodstatě stále spalo a těch pár pejskařů, co jsme potkal se na mě dívalo jako na blázna. Kamera, ani štáb zatím nedorazili a já měl malý moment pro sebe. 

Bylo příjemné nemuset na moment myslet na nic okolo. 

Ta rodina, kde jsem byl... byla zvláštní. Jak můžou mít 22 let starý děcka adoptovaný patnáctiletý děcko?! A jak je možné, že to vůbec zvládají, když za holka evidentně nezvládá ani základní starosti. 

Ten kluk je takový... vystrašený. Měl jsem celou dobu pocit, že se bojí promluvit. Což možná byla i škoda. Zato ta Sasha hubu nezavře... má jediný štěstí, že Hanji je horší než ona. Ta se nenechá umlčet jídlem. 

Zrychlil jsem. 

Nade mnou se to mračilo a vypadalo to, že každou chvilku začne pršet.Když se zablýsklo věděl jsem, že už je pozdě. O pár minut na to se brutálně rozpršelo a já na cestě nazpět zmoknul. Naštvaně jsem se vyzul před bytem, odemkl si klíčema, co jsem si vzal z věšáku a rukou se pokusil vyklepat vodu z vlasů, aby to nenadělalo svinčík na podlaze a teprve pak jsem vstoupil. Málem mě trefil šlak. 

Štáb byl dávno na svém místě a točil jak ti dva prostě normálně zadělávají všechno to, co jsem uklidil. V předsíni bylo našlapáno... Obývák byl bůhvíproč zaházený oblečením a kuchyně připomínala Hanjinu laboratoř po týdnu. A že to je úroveň bordela, které je skoro nemožné dosáhnout. 

Naštvaně jsem práskl dveřmi. 

" Můžete mi vysvětlit jak jste tu mohli za necelou hodinu udělat takový nepořádek!" zavrčel jsem na ně. Tvářili se jako kdyby nechápali o co mi vlastně jde. No měl jsem dost. Byl jsme mokrý, v bytě byl bordel a ti dva vypadali jako kdyby neměli nejmenší ponětí o co mi jde. Kameraman se ušklíbal a točil co mohl. 

Práskl jsem za sebou dveřmi od pokoje a alespoň se převlékl do suchého. Ti dva se skoro neslyšně rozloučili a odešli z bytu. 

Hned jak byli pryč dal jsem se do pořádného úklidu. 

Dal jsem prát povlečení, protože ten smrad se nedal vydržet. Utřel všude prach, vysál a vytřel jsem podlahy v celém bytě. Na dvanáctou jsem měl připravený oběd a četl jsem si v obýváku. Alespoň to tu vypadalo jako u lidí. I když teda ten sporák by taky potřeboval lepší péči než jedno otření houbičkou. 

Přesně ve 12:01 klaply dveře. Sasha přišla ze školy. Myslím, že říkala, že bude mít ještě odpoledku, tak se jen nají. 

" Páni..." zasekla se ve dveřích. Pohledem jsem jí varoval, aby si ty zablácený boty zula ještě než se pokusí vstoupit dovnitř. 

Pochopila, asi si něco brblala, což určitě zaznamenala kamera. 

" Oběd máš na plotně." vrátil jsem se k četbě. Neměl jsme moc zájem pořádat společná jídla. 

" CO to čteš?" zahuhlala s plnou pusou. Naštěstí zůstala sedět u stolu. 

" Studii." 

" O čem?"

" Tomu by jsi nerozuměla." odbyl jsem jí, jako Erwina. Taky vždycky musel vědět, co přesně dělám. 

" Wau... vždyť je to ve francouzštině!" vykřikla překvapeně když rozluštila název. 

" Prostě jez a mlč." odložil jsem to a šel vytáhnout a rozvěsit pádlo. 

" Jsme domá!" bouchly dveře i za Erenem. " Ahoj Sasho..." zasmál se. Zato já ho málem zabil. 

" Okamžitě se vrať, sundej si ty boty od bláta a chop se mopu." Stačil mu jediný můj pohled než jako zpráskaný pes udělal, co jsme mu řekl. 

Vypadal dost vyděšeně, ale měl k tomu důvod. 

Hned jak s eoba najedli, posadil jsem se k nim k jednomu stolu. 

" Tak podívejte... já tady nejsem vaše placená hospodyňka. Takže jestli se ještě jednou bude opakovat ta hrůza, co jste tu nechali dneska ráno, budete tu uklízet, dokud se nebude blyštit každá plocha v bytě." oba se nadechovali k protestu, ale umlčel jsme je jediným pohledem. " To nebyla otázka." 

Oba vyděšeně polkli skoro ve stejnou chvíli. 

" Jsem rád, že si rozumíme." 

Dvě hodiny se mi pak vyhýbali. Venku lilo jako z konve a šance na poznání zdejšího města se snížily na nulu. 

Eren se díval na televizi, Sasha si dělala úkoly a já si prostě četl. Te klid byl docela fajn. Nikdo tu nepobíhal a nekřičel. Erwin tu nevyřvával do telefonu, ani se mě nesnažil dostat do postele. 

" Sakra... druhá odmocnina patnácti..." 

" 30." odpověděl jí Eren.

" A francouzsky?" 

" Trente." odpověděl jsem jí. Vypadalo to, že na školu úplně nekašle... i když její výsledky tomu moc neodpovídaly, co jsem četl v manuálu. 

Byla to taková zvláštní a nepoznaná pohoda. 

" A kde vlastně pracuješ?" zeptal se Eren po chvilce ticha. 

" Přednáším francouzskou literaturu."

" Přednášíš? Jako na vejšce?" překvapeně zamrkal... vypadal jako ztracené štěně. " Páni..." musel se nad tím chvilku zamyslet. 

Protočil jsme očima. Nešlo o tak velkou věc. 

Jako válečný veterán jsem dostával skoro stejný plat jako z přednášek. I tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že Eren se na mě dívá s bázní... zároveň ale jako na svatý obrázek. 

*** Eren***

Překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, kde pracuje. Ale vypadalo to, že od oběda se jeho nálada zvedla a už nás alespoň nepropaluje vražedným pohledem.

Už ráno mi došlo jedna věc... i když vrčí a nejspíš by mě i přepral. Nebude takový jakým se dělá.Konec konců i když se tváří, že neposlouchá, polohlasem opravuje Sashinu výslovnost francouzštiny a radí jí když si není jistá.

Mikasa Sashe nikdy nepomáhá, a já to neumím. 

Navíc ty jeho brýle... nikdy bych neřekl, že chlap může vypadat tak dokonale. Jen kdyby se choval o maličko vlídněji... 

Venku konečně přestávalo pršet. 

Levi nám uvařil večeři. Zaráželo mě, že to dělal zcela automaticky. A vařil rozhodně lépe než Mikasa. 

" Když bude zítra hezky, půjdeme ven." odhodlal jsme se mu oznámit tuhle drobnost než odešly kamery. Dost mě překvapilo, že to prostě odkýval a nic na to neřekl. 

Pousmál jsem se. Ten večer jsem usínal se skvělým pocitem.