zajatec atlasu

Našeptávači

Otta seděl u baru shrbený a očima hypnotizoval tekutinu v poloprázdné sklenice. V baru líně hrála hudba a hlasy, rozhovory Ottovi splývali do jednoho. Zpozorněl, když si k němu z každé strany někdo přisednul. Zprava uslyšel ženský hlas ,, Tak mladý a tak smutný. Co se děje?". Byla vysoká s kudrnatými blond vlasy. Trhnul sebou, když uslyšel hrubý mužský hlas ,,Neměl by ses spíš bavit, tančit nebo tak něco?". Byl o hlavu vyšší a jeho tmavé vlasy protkávalo stříbro. Odpověděl ,,nebudu vás zatěžovat svými problémy". Muž ho vzal kolem ramen ,, ale vůbec ne" nejspíš i kvůli alkoholu se jim svěřil ,,totiž studuju na vejšce biologii, jsem ve  čtvrťáku. Za rok promuju a píšu diplomku na téma: Predátoři a kořist ve světě zvířat." tady Otta přerušil a napil se. Neznámá pokrčí rameny a řekne ,,v tom bych neviděla problém.". Otta zavrtí hlavou a polkne ,,V tom to není" odmlčel se ,, mám jenom dvě strany. Uvědomil jsem si, že musím zkoumat v terénu. Poblíž Brazílie je ostrov Ilga da Queimada a tam žíjí zvířata víceméně bez vlivu civilizace. Žil tam jen jeden člověk, aby obsluhoval maják." popsal to nejdůležitější. ,,To zní moc dobře" řekla žena zvědavě. Otta zesmutnil ,, Jo moc dobře na to, aby to bylo splnitelné. Na cestu a vybavení potřebuju 150 000 dolarů a to nemám.". ,,Tedy" začne muž opatrně ,,říkáš, že studuješ. Jaký umíš jazyky?". Otta nechápe, ale odpovídá ,, nejlépe asi francouzsky". Významně se na sebe podívali a navrhli mu tohle ,, víš známe něco co by ti tu cestu zaplatilo a taky by si poznal novou zemi. Chceš-li konkrétně Maroko. Ottu to probudilo ze stoletého spánku ,,řekněte mi všechno.". Ožil, stál jako by byl připraven vyrazit. Muž mu dal malý kousek papírku. Otta si ho jen bezmyšlenkovitě strčil do kapsy. Začal vysvětlovat ,, zaplatili bychom ti letenku i ubytko. Třetí den za tebou na hotel přijde náš známý. Pozve tě na čaj a dá ti takový balíček." Otta se už nadechovali k otázce, ale muž ho přerušil ,, kniha, takový starší rukopis. Každopádně ty" ukázal na něj ,,nám ho přivezeš.". S Ottou to trhlo ,, T-to po mě chcete abych vám vozil památku cizý země?!"pár lidí se otočilo. Nejspíš byl hlasitější než zamýšlel. Bylo to moc krásné na to, aby v tom nebyl háček. Bičoval svou mysl za to, že ho to nenapadlo. Tohle ho naštvalo jako nic předtím. Rozešel se pryč. Když došel domů opřel se o hranu stolu. Hlavou mi běželi myšlenky jako závodníci předávající si štafetu. Začal šilhat, tak to dělal vždy, když o něčem usilovně přemýšlel. Z úvah ho vyrušil bílí růžek papíru. Zvedl si ho k očím. Na papíře byl propiskou naškrábaný kontakt na ty dva z baru. Znovu za ten večer ho ovládl vztek. Vizitka to nevydržela. Zmačkal ji. Zakončila v koši. Praštil sebou do postele a zíral do stropu. Mlčel. Až teď si uvědomil co vlastně odmítl. Mohl by rychle získat peníze, ale udělal by něco ilegálního a nemorálního. Je to hnus. ,,K tomu se nikdy nesnížím" řekl do prázdna. Slíbil si to. S touto myšlenkou usnul. Ani nevěděl jak. Zkrátka usnul. Objevil se v poušti. Šel v ní moc dlouho. Sucho drásalo jeho drdlo a v písku se špatně šlo. Musel se přemáhat ke každému kroku. Najednou se před ním objevila oáza. Myslel jen na jediné. Vodu! S těžkostí se dopotácel až k jezírku, ale hned jak se voda dotkla jeho úst změnila se v písek. Že by fata morgana? Celou scénu vyrušilo nepříjemné zvonění. Rozlepil oči a zatápal místností. Byl to jeho telefon. Klikl na zelené tlačítko ,,Ahoj Tome" Snažil se znít jako kdyby se zrovna neprobudil.

Doufám že se vám bude líbit, kdyby jste k příběhu cokoli měli neváhejte prosím napsat.  Vítám vaše názory a konstruktivní kritiku s otevřenou náručí. Momentálně připravuji koncept ještě jedno příběhu děti kengelis.