Loved ✔️

17.

Nevěděl jsem co mám dělat. Pak to na mě všechno dopadlo. Jen tak z nenadání. Došel jsem ke dveřím a zamčel je. Pak jsem se vrátil zpět do postele. Vzal jsem si deník a začal tam vše psát. O tom jak jsem se do něj zamiloval. O mém sebepoškozování a pláči. O tom jak jsem si přečetl zprávy, jeho teď už asi ex přítelkyně. Pak jak jsem všechno slyšel v tom parku. Psal jsem. Inkoust propisky se milchal s mými slzami, které se mi kutáleli po tvářích a pak kapali jako krev z nože, na stránku. Ani jsem si neuvědomil že vzlykám opravdu nahlas. Byl jsem tak zapsaný, že jsem si nevšímal bušení na dveře. „Hoshi otevři prosím."ozvalo se už poněkolikáté, avšak pokažde mnohem víc zoufale. Já na to nebral ohledy. Psal jsem. Až jsem dopsal, schocal jsem si deník pod polštář. Jak originální. Pak musím vymyslet lepší schovku. Nebo ten papír se slovy rovnou spálit. Utřel jsem si slzy z tváře a šouravým krokem jsem se vydal ke dveřím. Odemčel jsem a než jsem stihl zmáčknout kliku pro otevření, otevřel ty dveře za mě někdo jiný. Ten někdo mi padl kolem krku. „To už nedělej. Víš jak jsem se bál, že ses zase něco udělal?"řekl plačtivě Woozi.