Krvavý Erb

4.

Co mě to popadlo? Proč jsem šel smrti naproti? Ale ta postava mě tak lákala, musel jsem se dozvědět, co tam dělá. „Jsi fakt blbej Ongore." Zkonstatuje po chvilce ticha už klidný otec. „Jsi v pořádku zlatíčko?" Kolem mě se ovinou máminy ruce a kolébají se mnou, dokud neusnu.

Otevřu oči a porozhlédnu se. Nic, jen kousek shnilé zemi pode mnou. „Halo? Je tady někdo?" zakřičím. Nic, jen ozvěna, která se vrací zpátky ke mně. „Láká tě to, že? Máš pro to talent Ongore" ozve se za mnou jemný ženský hlas. „Talent? To jste si mě asi spletla, já jsem k ničemu" řeknu do prázdna krutou upřímnost. Zpátky se už nic dalšího neozve. „Kdo jste?" zeptám se po chvilce. „Kdo hledá na světě, najde to zde. Kdo hledá zde, najde to na světě, ovšem ty Ongore, máš něco, co patří mně, chci to zpět!". Co to má být za pořekadlo? A co je zde?

Vzbudím se těsně k ránu. Otec si něco mumlá pod vousem a maminka v klidu oddechuje naproti mně. Podívám se na okolní krajinu. „Kde to jsme?" zeptám se po chvilce. „Na cestě do města Rhen" Odpoví mi otec. „Ongore, zapomeň na to, co se stalo dnes večer, ano? Bude to tak lepší pro tebe i pro maminku" poprosí mě sklesle otec. Nechci na to zapomenout. „Co byla ta postava?" zeptám se ho. „Zapomeň na to Ongore." Zavrčí na mě otec. Proč ho to tak štve? Vzpomenu si na tu knihu a medailon. Vyndám knihu a otevřu ji. Nic nedokážu přečíst, ani to nevypadá, že by to bylo psaný naším písmem. Vedle textu jsou ještě načmáraný nějaký ornamenty. Sklapnu knihu s tím, že ji aspoň prodám za dobrý denár. Na řadu přišel medailon, vezmu ho do ruky a pořádně ho prostuduji. Je to divné, ale zdálo se mi, že jsem uslyšel tlukot toho srdce. Hraje v tomhle snad roli i černá magie? A koho to je srdce?