Cesta za Pánem zla

8. Osud

Harry se na Luisu shovívavě usmál.

„Mám nesmírnou chuť na čaj. Pojď, vše ti vysvětlíme.“

Vedl Luisu do kuchyně a naštěstí neslyšel Ronovo prohlášení.

„Začínám se Harryho bát. Je čím dál podobnější Brumbálovi. Ještě chybí citrónové bonbóny.“

Hermiona se jen zasmála a spolu se svým mužem se vydala do kuchyně.

„Harry přestaň se usmívat a řekni mi co se děje.“

Ron s Hermionou se neubránili úsměvu, když si sedali ke stolu a sledovali Harryho s Luisou. Slova se ujala Hermiona.

„Morgana je v magickém kómatu.“

„Cože?!! Tak proč se tváříte jako by to bylo v naprostém pořádku?“

„Bývala jsi jedna z nejlepších studentek Bradavic, ale i tobě starost o blízké vzala rozumný úsudek.“

Ron se nad Harryho slovy zašklebil a znovu zamumlal něco o kopii Brumbála.

„Tohle magické kóma i ta bariéra znamená, že tvá vnučka dospěla a je již schopná plnit proroctví. Ona sama se do tohoto stavu uvedla a vytvořila bariéru, která zajistí, že ji nikdo nevyruší.“

„Ale co potom ta horečka, Harry? Vždyť jste všichni viděli jak vypadá!“

Zoufale se podívala na Harryho a pak na Rona, který se rozhodl odpovědět.

„Po celou dobu jejího studia sledujeme vývoj její magie. Fakt, že v útlém věku používala vědomě bezhůlkovou magii nás jen utvrzoval v tom, že její magie je jiná. Když jsme ji začali učit, její magie měla šedou barvu. Takovou má například Hermiona. To znamená, že v šesti letech byla Morgana na úrovni Hermiony ve sto letech. Dnes je její magie na úrovni přímého potomka Merlina. Ta horečka vyvažuje nárust síly.“

Luisa chvíli pouze vstřebávala, co jí Ron řekl a pak se k údivu všech přítomných hlasitě rozesmála.

„Takže moje malá Morgana je teď silnější než my všichni?“

Harry jen přikývl.

„V tom případě je to opravdu v pořádku.“

Luisa se dál usmívala a byla šťastná.

*****

Morgana stála uprostřed naprosté tmy. Byla zmatená, ale kupodivu necítila strach.

„Haló! Je tady někdo?“

Vedle ní se objevila žena, krásná a zároveň děsivá.

„K-kdo jste?“

„Mé dítě, nemusíš se mě bát. Jsem Osud a jsem zde kvůli tvému úkolu.“

„Úkolu? Mé cestě časem?“

„Ano, přesně tak. Musím ti aspoň trochu přiblížit co tě čeká.“

„Myslela jsem, že mám ještě rok čas. A neměl by být osud předem dán?“

„Máš pravdu, dítě. Každý ho má dán a každý si cestu k němu vybírá dle svého. Voldemort ovšem začal osud ničit. Lidé umírali a spousta jich svůj osud nenaplnila. Celou dobu čekám, až se objevíš a já tě budu moci provést cestou k nápravě osudu všech, které Voldemort poznamenal.“

„Předpokládám, že to bude na dlouho.“

Morgana se v černočerné tmě usadila do tureckého sedu.

„Tak spusť.“