Cesta za Pánem zla

10. Nová Morgana

Dny od návštěvy Tria ubíhaly a Morgana se stále neprobouzela. Luisa přestávala být v klidu. Měla pocit, že vyrovnávání se s magií je přece jen dlouhé. Celé dny seděla v křesle u Morganiny bariéry. Začínala být zoufalá. Její malá vnučka se právě připravuje na život, který jí čeká. Desátý den Morganina kómatu se domem rozezvučel zvonek. Zmatená Luisa šla otevřít. Za dveřmi stál Harry Potter se zachmuřeným pohledem. Když se posadili v obývacím pokoji, Luisa nevydržela čekat.

„Co se děje Harry? Tváříš se jako bys přinášel špatné zprávy.“

„Morgana je ještě v kómatu?“

„Ano. Kdyby se probudila, hned bych tě kontaktovala.“

„To je dobře. Našli jsme Petera, Luiso.“

„Opravdu? Kde je? A kdy se vrátí? Co-.“

Harry ji pohybem ruky zarazil.

„Nevrátí se Luiso. Je mrtvý.“

Na Luisu v tu chvíli dopadla tíha posledních let, podpořena Harryho oznámením a hlasitě se rozeštkala. Vzdáleně vnímala Harryho uklidňující hlas, slovům však nerozuměla. Její jediný syn je mrtvý. Její vnučka zanedlouho zmizí. Zůstane naprosto sama.

Za co mě trestáš Merline? Čím jsem si to zasloužila?

Dlouho trvalo než se uklidnila. Když jí došly slzy, které by mohla prolít, uvědomila si, že sedí na zemi v objetí Harryho.

„Moc se omlouvám.“

„Ne Luiso, není za co se omlouvat. Moc mě to mrzí. Je něco co bych mohl udělat?“

Luisa, která se již postavila se zhluboka nadechla.

„Nechci vědět nic o jeho smrti. Jen uspořádat tichý pohřeb. Tak by si to přál.“

Harry ji pevně objal.

„Zařídím to. A pamatuj, jsem sice starý dědek, ale jsem i tvůj přítel. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, ozvi se mi.“

Luisa se zmohla jen na přikývnutí. Harry ji naposledy stiskl a odešel.

Dny, týdny i měsíce plynuly dál a z Moganina kómatu už začínali být nervózní i členové Tria. Střídali se v návštěvách, ovšem nejvíce času Luise věnoval Harry. Přicházel denně se slovy útěchy. Luisa si musela vymyslet lež o vzdálených příbuzných, kterou použila na pár zvědavců a na Franka. Chlapec se i přesto denně chodil na Morganu ptát.

Ráno, sedm měsíců po Peterovu pohřbu seděl Harry s Luisou u šálku silné kávy. V tu chvíli se s úsměvem přihnala do kuchyně Morgana. Byla to nová Morgana.

Krásnější, dospělejší a sebejistější. První se vzpamatovala Luisa a vrhla se své vnučce kolem krku. Harry mezitím poslal Patrona Ronovi a Hermioně a vzápětí už Morganu drtil v obětí. Když Ron s Hermionou dorazili, posadili se a čekali co jim Morgana řekne.

„Všem bych se chtěla v prvé řadě omluvit. Zajisté jste kvůli mně měli spoustu starostí. Bohužel, nebyla jiná možnost. Než budu pokračovat, protože jste určitě zvědav, co se se mnou dělo, musím vám něco oznámit.“

Morgana se odmlčela a přítomní se po sobě zmateně podívali.

„Můj otec je mrtev.“

„My víme, zlato. Měl pohřeb, když jsi byla v kómatu. Ale jak to víš ty?“

„Mluvila jsem s Osudem. Řekla mi o tátovi i o mých nových schopnostech. A ano Rone, Osud je žena.“

Ron zalapal po dechu.

„Jak víš na co myslím? Nebo já to řekl nahlas?“

Morgana se usmála.

„Byl mi do vínku dán nitrozpyt. A to původní, který ovládal Merlin. Když se nesoustředím, slyším myšlenky lidí kolem. Omlouvám se, nekoukala jsem se ti do hlavy. Jen se ke mě tvá myšlenka dostala. Dovolte mi, abych se vám představila. Jsem Nová Morgana, obdařena Merlinovými vlastnostmi, plně odhodlána a připravena splnit svůj úkol.“