Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

17.

Seděla jsem se Scottem a s mým tátou v naší, tím myslím mojí a Scottově, oblíbené restauraci.
Samozřejmě, vzít nás do naší oblíbené restaurace je kvalitní způsob jak si nás uplatit, že?
,,Takže..co škola?" Vyptával se nervózně táta.
Se rty našpulenými do přímky jsem se podívala na Scotta, aby začal mluvit. Seděl hned vedle mě, takže jsem ho když tak mohla kopnout pod stolem do nohy kdyby říkal něco, co nechci aby táta věděl.
Scott do nervózně odkašlal a začal mluvit: ,,No.. škola... Známky jsou..nic moc ale zlepším se. A lakros..normálka". Zasmál se.
Nevěřícně jsem na něj koukala.
Co to sakra blábolí?
,,Ale spíš se zeptej Chell, ta má už kluka."
Napřimila jsem se a vší silou jsem Scotta kopla do nohy.
Potlačil zaskučení a chytil si pod stolem bolavé místo.
Táta se na mě podíval a řekl:,, Jo, už jsem měl tu šanci ho poznat." Mrkl na mě.
Chvíli jsem na něj koukala, potom jsem se ale odhodlala. Už mě to všechno přestává bavit.
,,Řekni mi jednu věc, tati." Řekla jsem trochu vražedným tónem v hlase.
Scott vedle mě trochu znervózněl a táta se na mě podíval s tázavým výrazem ve tváři.
,,Proč se o nás najednou zase zajímáš?" Zeptala jsem se už vražedně a propalovala jsem ho pohledem.
,,Chell, ne..." Zašeptal mi do ucha Scott.
,,Ne, Scotte. Musím mu to říct." Okřikla jsem ho.
,,Víš..já nevím, co tím sleduješ. Ale máma se Scottem ti to nejspíš žerou. Ale já ne. Ani tě vlastně pomalu neznám. Může mi to být fuk. A ani nechci, aby ses ty zajímal o mě. Nikdy jsi ten zájem neměl a najednou ho máš? To nedává prostě smysl. A taky nedává smysl to, proč jsi se tehdy navážel do Stilesova táty jestli náhodou ještě nepije. Zrovna ty, který shodil mého bratra jako malého ze schodů když byl ožralý, máš co povídat." Prudce jsem vstala ze židle, vzala si kabát který jsem měla pověšený přes opěradlo a vyšla, nebo spíš vyletěla ven.

Když jsem tak běžela tmou, ani jsem nepřemýšlela nad tím, jestli mě budou táta se Scottem hledat. Prostě jsem běžela, běžela a běžela.
Asi po půl hodině jsem se ocitla na skoro neosvětleném málem náměstíčku. Ani si nejsem jistá, jestli jsem tady někdy byla. Nebylo mi to tu povědomé.
Bylo to takové to klasické kruhové náměstí, kde uprostřed stála kašna a u kašny byla lavička.
Okolo náměstí byly v kruhu lampy, ale svítila jenom jedna. To náměstí dodávalo temný nádech.
Rozešla jsem se směrem k lavičce.
Tady budu aspoň chvíli sama.
Sedla jsem si a opřela se do hlubokých myšlenek.
Přemýšlela jsem nad tím, co jsem právě udělala. Přemýšlela jsem nad tím, co se to v Beacon Hills děje. Přemýšlela jsem nad Theem. Přemýšlela jsem nad tím, proč se táta najednou tak zajímá. Přemýšlela jsem nad Stilesem, proč Thea tak nenávidí.
Nevěděla jsem, co mám dělat.
Asi po půl hodině mi začala být zima. Vstala jsem s myšlenkou, že půjdu domů.
Vykročila jsem směrem z náměstíčka pryč, ale najednou jsem za sebou uslyšela těžké kroky. Otočila jsem se ale nikdo tam nebyl.
Asi se mi něco zdálo, začínám už asi z toho všeho šílet.
Zatřásla jsem hlavou a otočila se zase k odchodu.
Vtom mě někdo praštil zezadu do hlavy nějakým těžkým předmětem. Potom si už nepamatuju nic, než jenom ticho a tmu.

Probudilo mě kapání vody. S námahou jsem otevřela oči. Hlava mě strašně bolela, měla jsem pocit, že se mi za chvíli rozskočí.
Rozhlédla jsem se. Seděla jsem na mokré zemi. Ruce jsem měla pouty přivázané k nějaké tyči nebo co.
Kolem mě byla tma. Nebo spíš takové šero, takže jsem musela počkat, než se rozkoukám.
Naproti mně seděly dvě postavy a upíraly na mě svoje oči.
,,Jsi v pořádku, Chell?" Zeptal se mě známý hlas. Liam. Ale kdo byl vedle něj?
,,Vypadá že je ještě trochu mimo. Michelle, slyšíš mě?" Ten hlas byl holčičí. Nějaká holka. Ten hlas jsem znala ale nedokázala jsem si ho teď nikam zařadit.
,,Jo, slyším. Ale strašně mě bolí hlava a nic si nepamatuju. Kde to jsme?" Zeptala jsem se s námahou.
,,No, to nevíme. Já a Hayden jsme se tady probudili stejně jako ty." Odpověděl mi Liam.
Hayden. Že mi to nedošlo hned.
,,Jak dlouho tu jste?" Zeptala jsem se.
,,Pár hodin? Sám nevím." Odpověděl lhostejně Liam.
Nedokážu pochopit, jak může být v takové situaci takhle klidný.
,,Když jsme se tady takhle sešli. Nechtěl by jsi mi něco vysvětlit, Liame?" Vytáhla jsem na něj téma, které mě hlodalo celou dobu.
V jeho hlase jsem poznala, že trochu znervózněl.
,,Co myslíš?" Dělal, že neví, o čem mluvím.
,,Ty víš moc dobře. O tom, co se to tady děje. Protože já mám pocit, že to, že jsme tady, to s tím tak nějak souvisí. A tentokrát žádné lži."
Liam si hlasitě povzdechl a začal vyprávět.
~
Theo

Byl jsem vzteky bez sebe. Měl jsem chuť něco rozbít.
Co si o sobě do háje myslí?! Tohle už fakt přehnali.
,,Nemyslíte si, že to už přeháníte?" Osopil jsem se na ně.
,,Ona představuje nebezpečí. Velké nebezpečí." Odpověděl mi jeden z nich.
,,Jo, a jaké? Vždyť je to jenom holka. Není ani nadpřirozená. Je neškodná." Rozkřikl jsem se.
To snad nemyslí vážně!
,,Představuje nebezpečí pro tebe." Řekl jeden z nich a trochu ke mně přistoupil.
Zahleděl jsem se na něj.
,,A co chcete dělat?" Zeptal jsem se odevzdaně, i když jsem možná znal odpověď. Ale nechtěl jsem si to přiznat.
Jeden z těch tří přišel až ke mně.
,,Zneškodnit." Řekl necitlivě.
,,Musíš ji zneškodnit." Zdůraznil.
Zůstal jsem na něj hledět a začal jsem pomalu couvat dozadu.
Byli jsme v našem sklepení, kolem nás bylo pár lehátek a pár stolečků s nástroji a v rohu byla velká nádoba s mužem, kterého si tam skladovali. Ani nevím, jestli je naživu nebo ne.
,,Ne, to neudělám. To po mně chtít nemůžete." Začal jsem protestovat.
,,Když cíl nezneškodníš ty sám, uděláme to sami." Přidal se druhý a třetí jenom uznale přikyvoval.
Střídavě jsem koukal na všechny tři doktory v maskách.
Potom jsem si odevzdaně povzdechl.
,,Kde je?" Zeptal jsem.
Všichni tři se podívali stejným směrem.
Koukali na dveře, vedoucí dál do chodby, kde byla místnost, kterou jsme používali jako celu.
Vykročil jsem ke dveřím. Otočil jsem se na doktory. Celou dobu mě pozorovali.
Zavřel jsem oči, nadechl se a znovu je otevřel. Byly žluté. Vytasil jsem svoje drápy a zase se podíval po doktorech.
Všichni tři uznale přikývli a já vyšel do tmy.

Lidičky, omlouvám se, že dloooouho nevyšla kapitola, ale bylo tady spoustu věcí co mě rozptylovalo. 😂 Tuhle kapitolu jsem měla dlouho rozepsanou ale nějak jsem se nemohla dokopat k tomu, abych to dopsala.
Budu se snažit vydat kapitolu každý týden v neděli:) a pokud ne, můžete mě ukamenovat 😂🙃