Cesta za Pánem zla

11. Pohádka pro Franka

Čas Morganina odchodu se blížil. Každý den Morgana trénovala své schopnosti a byla spokojená. Cítila se silná a sebejistá. Čekal ji ještě jeden úkol. Svěřila se se svým plánem Hermioně a ta, ač nerada, jí dala za pravdu.

Nastal čas. Týden před čtrnáctými narozeninami. Celý rok ji Frank neviděl. Po probuzení měla strach se s ním setkat. Bála se, že by ji opustila odvaha. Teď už to však nemůže odkládat.

Vyšla z domu a zamířila k malé útulné chaloupce na konci ulice. Nestihla ani otevřít branku a už se k ní řítil černovlasý mladík. Jindy kamennou tvář zdobil šťastný úsměv. Frank se na nic neptal, jen Morganu pevně objímal. Nepotřeboval vědět kde byla a co se dělo, stačilo, že byla zpátky. Mlčky, ruku v ruce zamířili do lesa. Měli své místečko, kde nikým nerušeni, obklopeni pouze přírodou, trávili společný čas. Až když usedli, Frank promluvil.

„Chyběla jsi mi.“

Morgana si udržela svou usměvavou tvář i přes bolest, která jí svírala srdce.

„Já? Nechyběly ti spíše mé příběhy?“

„To taky. Ale ty víc.“

„Chceš, abych vyprávěla?“

Frankovi se na tváři rozlil šťastný úsměv a bez váhání složil hlavu Morganě do klína. Často takto sedávali, Morgana vyprávěla o Bradavicích a kouzlech jako o pohádce a přitom Franka vískala ve vlasech.

„Dneska ti povím o čarodějce, která musí změnit minulost, aby Osud všech lidí byl naplněn.“

„Povídej, poslouchám.“

Morgana se zhluboka nadechla, soustředila se na proud své magie a začala vyprávět.

„Kdysi dávno žil mocný a nebezpečný černokněžník Voldemort. Čarodějové na Straně Světla s ním bojovali, ale porazit ho dokázal až chlapec, který k tomu byl předurčen. Jmenoval se Harry Potter. Do doby než Voldemorta porazil, zemřela spousta kouzelníků i mudlů. Proto bylo ještě před Voldemortovým narozením vyřčeno Proroctví o dívce, která se vrátí v čase a Voldemorta zastaví dříve, než začne zabíjet. Ta dívka se již narodila a je silná téměř jako sám Merlin. Vrátí se a zastaví ho. Ale trápí ji, že ve své době nechá přátele a rodinu a už nikdy se s nimi neshledá. Rve ji to srdce, ale ví že tím zajistí všem klidný život. Má lidi kolem sebe moc ráda a doufá, že oni to ví.“

Morgana vypustila z konečků prstů trochu magie a Frank upadl do klidného spánku. Přes slzy málem neviděla, ale věděla co musí udělat. Opatrně se Frankovi nabourala do mysli a začala sbírat všechny jejich společné vzpomínky. Místo nich vložila umělé vzpomínky na hádky a nenávist, kterou k sobě chovají. Když už chtěla Frankovu mysl opustit, všimla si vzpomínky, která se zdála být emočně nabitá. Frank psal vzkaz do nějakého přání. Morgana nahlédla blíž a srdce se jí divoce rozbušilo. Tohle přání bylo v poště, kterou probírala po probuzení. Myslela, že to je omyl, tak ho vyhodila. Teď do ní ta slova uhodila jako blesk.

Miluji Tě. Tvůj Neznámý.

Rychle sebrala i tuto vzpomínku a opustila Frankovu mysl. Opatrně se postavila a položila jeho hlavu do trávy. Naposledy si prohlédla tvář člověka, který ji miloval, políbila ho na čelo a rychlým krokem vyrazila domů.