Cesta za Pánem zla

12. Sbohem

Morgana od toho dne ještě několikrát Franka potkala. Vždy zbledla a raději se mu vyhnula. Ovšem tentokrát utíkat nebude. Nastal velký den. Zítra má narozeniny a opustí toto místo navždy.

Doma na ni čekala oslava narozenin s babičkou, Harrym, Ronem a Hermionou. Sama Morgana se procházela lesem a snažila se zapamatovat si každý detail. Byla nervózní, ale nebála se. Pomalým krokem se vydala směrem domů. Když vyšla z lesa uviděla známou postavu. Přidala do kroku a když byla na doslech, zavolala na něj.

„Hej Sticksi!“

Frank se otočil a sjel ji nenávistným pohledem. Morganu píchlo u srdce, ale nedala to najevo.

„Co chceš Andrewsová?“

Morgana k němu v klidu došla.

„Rozloučit se.“

Frank si posměšně odfrkl.

„Zítra odjíždím a už se sem nevrátím. Byl jsi mi dobrým nepřítelem a rovnoceným soupeřem. Takže děkuji Sticksi.“

Podala mu ruku a čekala. Chvíli to vypadalo, že odmítne ale nakonec ji přece jen přijmul.

„Naše hádky mi budou chybět Andrewsová. Měj se a dík.“

„Mě taky Sticksi. Sbohem.“

Morgana kráčela dál k domovu a náhle si uvědomila to definitivní prázdno, které se jí usídlilo v srdci. Kdyby se otočila, zjistila by, že ji Frank Sticks s rukama v kapsách vyprovází pohledem a uvědomuje si, že mu bude opravdu chybět.

Luisa s Harrym dokončili poslední zbytky výzdoby a čekali na hosty. Morgana měla vždy malou oslavu, ale tentokrát se rozhodli pozvat i rodiny Harryho a Ronových dětí. Jediné co si Morgana prosadila byla absence dárků.

V šest hodin už byli všichni na místě a čekalo se na dort. Morgana se nedočkavě vrtěla v křesle. Dorty milovala a na tenhle se opravdu těšila. Ovšem to co její babička upekla opravdu nečekala. Přesnou kopii Bradavického hradu zdobily levitující svíčky. Přání měla již dávno připravené. Tak jen zavřela oči a z plných plic foukla.

Ať jsou všichni po mém odchodu šťastní.

Zábava pokračovala dlouho do noci a nikdo si nepřipouštěl, že se jedná spíše o rozloučení. Když se všichni nakonec uchýlili do svých domovů, v obývacím pokoji zavládlo ticho. Trio se rozhodlo, že zůstane s Luisou. Blížila se půlnoc a s ní odchod Morgany.

Dvě minuty do půlnoci.

Morgana se spolu s ostatními zvedla. Na krku se jí houpal medailonek od Franka. To jediné si chtěla vzít s sebou. Všichni ji pevně objali. Slova nebyla potřeba. Vše co mělo být vyřčeno si už řekli. Se slzami v očích od nich odstoupila. Hodiny odbily půlnoc a Morganino tělo pohltilo bílé světlo. Naposledy se podívala na své blízké. V hlavě měla pouze jedno slovo.

Sbohem...