I also have feelings..

1.

Seděl jsem ve svém malém pokoji na zemi, ocásek blízko těla a uši sklopné, kvůli otcovu neutuchajícímu křiku. Hučela mi z toho hlava. Zazvonil zvonek. Jednou. Dvakrát. Pak jsem slyšel, jak otec otevřel dveře a dále byly slyšet tlumené hlasy. Po větě "Je nahoře." která se mi zasekla v hlavě, jsem slyšel kroky, které vedly ke mému "pokoji."
,, Jimine!! "
Přesně tak..jmenuji se Jimin .. Park Jimin a jsem hybrid neka. Moje dětství bylo poměrně divné. Nevím, odkud jsem se tu vzal a mnoho věcí z dětství si nepamatuji, ale myslím, že v mé existenci má prsty otec. Kdysi uznávaný vědec, který po smrti jeho manželky přestával ze sebe vydávat výborné výkony, což byl důvod je ho propuštění z práce, které obětoval spoustu času. Následkem toho bylo jeho zhroucení, začal hodně pít a když to přestávalo účinkovat, jak chtěl, začal brát drogy a pak si vybíjel vztek na mně. Bil mě, kdy se mu to hodilo. Dveře se otevřely s bouchnutím.
,, Sbal si věci, dostanu za tebe něco, co se neodmítá. "
Podíval jsem se na něj se strachem v očích.
,, Tak vstávej a hýbej se! "
Vykřikl. Lekl jsem se a v rámci možností se postavil na své roztřesené nohy. Do malého batohu jsem sbalil těch pár věcí, které mám a otočil se ke němu.

"Pane Min?" Přišla za mnou ona žena s velkým poprsím. Nepamatuji jak se ty lidi jmenují, pamatuji si je jen podle výrazných částí těla. "Co je zase?" Hodil jsem po ní studené kafe. "Omlouvám se pane Min, ale budete muset zařídit někoho, kdo pojede vymáhat peníze k panu Park." Vzpomněl jsem si na toho starého sráče, co mi dluží prachy. "To je vyřízené pošlete tu gorilu s tou jizvou na obličeji. Místo peněz nám prodá nějakou nicku a zábavte mu nějaké cenné věci co uvidíte. Ať už se jeho splátky nikdy neopozdí."
"Ano pane Min."
"Jak je na tom zásilka z Kolumbie?" Podívala se do papírů."Už vzlétli." Zvedl jsem se z křesla zavřel notebook a vložil ho do tašky. "Až přijdu ten bordel tady nebude, toho kluka dejte k holkám na sektor tři c, chci  aby alespoň vydělával a neberte telefony." Vzal jsem si koženou bundu, nasadil si roušku a mířil pryč. Každý by si na první pohled mohl myslet, že jsem normální průměrný muž, ale ten kdo mě zná blíž, ví že to tak není. Být jeden z nejbohatších lidí v Jižní Koreii znamená, že i zákony jsou na vás krátké.