Proč zrovna my?!

3

O 4 dny později

Z pohledu Mirdi

Od přespávačky u Máji jsem se s holkama neviděla, hrozně moc se těším, protože zítra už odlítáme do Paříže. Už mám zabaleno, vsadila bych se, že holky ještě ne. No Mája určitě ne.
Už je dost pozdě a já pořád nemůžu spát. Moc se těším na WDW, taky jsem nikdy nebyla v Paříži. Jo a taky jsme s Natčou ještě nikdy neletěly letadlem.
Nakonec jsem nějak ani nevím jak usnula.

Ráno mě probudil budík, protože jsme musely jet na letiště. Moc nevím jak to tam chodí, ale Mája říkala že to bude v pohodě.

Konečně po 2 hodinách přiletělo naše letadlo. Ještě asi půl hodiny jsme čekaly na připraveni letadla a mohly jsme nastoupit. V letadle jsem nikdy nebyla, docela jsem se bála vzletu i přistání.

Po asi hodině a půl jsme přistaly na letišti v Paříži. Po přistání jsme si vyzvedly zavazadla a zavolaly si taxík, který nás odvezl na hotel. "Woow tady to je boží." řekla Mája když jsme vstoupily do hotelu.

Když jsme se konečně dostaly k odchodu do pokojů, proběhla kolem nás ochranka a vyběhla před hotel. Nijak jsme to neřešily a zavolaly si výtah, teda až na Máju ta šla po schodech, protože se bojí jezdit výtahem.

Nastoupily jsme do výtahu a zadaly třetí patro. Už se skoro zavřely dveře, když vtom někdo mezi ně strčil ruku, aby se otevřely.
Do výtahu nastoupili čtyři kluci. Nějak jsem je neřešila, asi spěchali a otočila jsem se k nim zády. Najednou mi Natča zaklepala na rameno a já se otočila. Chvilku jsem na ně zírala a nevěděla co říct. Přímo předemnou stáli kluci z WDW.
"Ahoj" přerušil trapné ticho Daniel.
"A-aho-oj" řekly jsme s Natčou dvouhlasně. "Já jsem Dani... " nestačil to doříct, protože jsem mu skočil do řeči "Daniel" "My vás známe" řekla Natča. "Zítra jdeme na váš koncert" Doplnila jsme ji.
"Budem se na vás těšit krásky" řekl Jack a Natča se začervenala. "Máte lístky na Meet and Greet?" zeptal se Corbyn. Zakývaly jsme hlavou na souhlas. "A kde máte Zach?" zeptala jsme se. "Šel pěšky, nesnáší totiž výtahy" odpověděl nám Jack. Podívam se na Natču a začneme zdržovat smích. Kluci se na nás podívaly s nechápavym výrazem.
"Co je?" zeptal se Daniel.
"Tak to se asi potká s naší nejlepší kamarádkou Májou. Ona se totiž taky bojí výtahů. A jako třešnička na dortu je že se jí strašně líbí Zach" řekla jsme a začala se s Natčou truchu smát.
Kluci se tomu taky trochu zasmáli. "Uvidíme se zítra" řekl Jonah když jsme vystupovaly.

Z pohledu Máji

Holky vešly do výtahu a já šla po schodech, protože se bojím ve výtazích. Broukám si melodii Talk od wdw a nejdenou zasebou uslyším
"Jak já nesnáším schody, ale výtahy nesnáším víc" řekl neznámý člověk, ale ten hlas my přišel nějaký povědomí. "Já taky" řekla jsem neznámému klukovi a otočila se.
"o můj bože" chytla jsem se za pusu a sama pro sebe si říkala nekřič, hlavně nekřič.
"Ahoj, já jsem Zach, ale to asi víš" řekl Zach když ke mě došel.
"Aahoj já já jsem Mája" vysoukala jsem ze sebe. "Jdeš na koncert?" zeptal se po chvíli ticha Zach. "Jo, kvůli němu jsme přijely." odpověděla jsme mu. "Jsme? Jako s tvým přítelem?" zeptal se trochu zklamaňe.
"jo, ee... Teda ne, nemám přítele. Jsme tu s kamarádkama, ale ony jely výtahem." odpověděla jsem Zachovi trochu zaskočeně a on se usmál. Bože má ten nejkrásnější úsměv. Začervenala jsem se. "Kluci jeli taky výtahem" dodal Zach, oba jsme se zasmály nad myšlenkou co se asi teď musí dít ve výtahu. "Na jak dlouho jste v Paříži?" zeptal se po tom co jsme se přestaly smát a začal dál vycházet schody.
"Na týden" odpověděla jsem mu když jsem ho doběhla a pokračovala s ním po schodech. "My taky." po chvíli ticha jsme došly do třetího patra. "Tak asi Ahoj tady už máme pokoj" "Aha, my máme pokoj o patro výš" došel se mnou až k pokoji a já zaklepal na dveře, protože jsem neměla kartu na otevírání dveří. Než se holky uráčily dojít ke dveřím jsem Zacha ještě objala. "Ahoj už jdu, kluci mě budou hled..." nestihl to doříct, protože se otevřely dveře. "Ahoj" zamával na holky Zach."Ahoj" řekly holky zároveň, podívaly se na sebe a začaly se smát. "Tak já už půjdu" řekl Zach a otočil se "Ahoj" zamávala jsem mu a vešla do pokoje.

V pokoji jsme si snad až do jedný do rána povídaly o tom co se dneska stalo. Nakonec jsme usoudily, že už je docela pozdě a měly bysme jít spát.