Výměna manželek

Den 8.

***Eren***

Od chvíle, co přijel Levi se můj život zcela změnil. Znám ho jen sedm dní, ale čím více se blíží konec výměny, tím více mám chuť Leviho někam schovat a tvrdit, že utekl do Mexika. Včera mi usnul na rameni a já ho pak přenášel do postele. Vypadal strašně zmateně, když se probudil ve chvíli, kdy jsme ho zakrýval. Jako kdyby na to ani nebyl zvyklý. Už jen tím, že jsme mu včera donesl polévku jsme ho uvedl do příšerných rozpaků. Nevím s jakým hajzlem to žije, slyšel jsme o něm jen trochu, ale nejraději bych mu jednu natáhl. 

Nějaký starosta Erwin. Měl jsme co dělat abych se neodfrknul nahlas. 

" Dobré ráno." zívl Levi. Překvapilo mě, že vstal už takhle brzo. Bylo teprve půl šesté. Vstal jsme dřív roto, že se před dvaceti minutami vrátila Sasha, aby si stihla připravit věci do školy a udělat si svačinu. Levi ji chtěl dneska zaučovat při vaření a pak ji přihlásit do kurzu tady ve městě, ale raději by měl ležet. 

Když se bude namáhat vrátí se mu ty horečky. 

" Dobré." odpověděl jsem mu a měl jsem tendenci mu dát pusu. Na poslední chvíli jsem se zarazil. 

Podal jsme mu černý čaj, všiml jsme si, že si ho dělá místo raní kávy. " Máš hlad?" usmál jsem se nad jeho překvapeným výrazem. 

" Celkem jo." zvědavě naklonil hlavu. 

" Táta vždycky říkal, že kdo má po nemoci hlad uzdravuje se." uchechtl jsem se nad tím. Někdy bylo fajn mít tátu doktora. 

" Tvůj táta je doktor?" naklonil hlavu a upil si za čaje. 

" Jop, věř tomu, že simulace před testem mi moc nevycházely." viděl jsem jak schoval svůj úsměv znovu za šálkem s čajem. Popravdě za půl roku jsem se nenasmál tak moc, jako za těch pár dní s Levim. 

Postavil jsem před ním talíř s rohlíkem s máslem a před něj postavil i sýr, šunku a paštiku. " Nevím na co máš chuť, tak si vyber." skoro jsem ho znovu pohladil po hlavě. Měl úžasně jemné vlasy a opravdu krásně voněl. Stáhl jsme ruku zpátky k sobě. Stihl po mě střelit varovným pohledem. 

A dal se do jídla. 

" Ty nesnídáš?" zarazil se. Vypadal tak roztomile zmatený. 

" Snídám." vzal jsme si druhý rohlík. Taková typická snídaně... ale přece byla tak příjemně atypická. Bylo vidět, že Levi je celkem spokojený. Sasha se přiřítila asi o minutu později. 

" Brý ráno! Nestíhám! Sváču si vezmu, ahoj!" a zabouchla dveře. Brzy po jejím odchodu dorazil štáb. 

Opravdu netuším, co jsem jim měl říct. Celý den se mě s Levim snažili nějak rozhádat a mě to pomalu přestávalo bavit. 

To byly neustálé provokace, stále nás nějak popichovali. Málem jsme je za to praštil. 

" Zítra večer mám mít posezení s bývalou třídou... nešel bys tam se mnou?" trochu nervózně jsme se zeptal Leviho. Dneska jsem si vzal volno, abych tu s ním mohl být. Navíc slíbil úklid a tak jsem se nechtěl vypařit do práce. Bože to byla chyba. 

Pro Leviho nebyl úklid to co pro mě. Prach v obýváku mě nechal stírat asi šestkrát než byl alespoň trochu spokojený.

On zatím stihl všude vyluxovat, setřít prach a omýt nádobí. 

" jak to sakra děláš?" zabručel jsem zoufale. 

" Jednoduše.  ještě musíme vytřít tady a pak schody, tak se dej do práce." povzdechl jsme si a dal se do práce. Už jsem chápal proč na nás tehdy tak vyjel, i když to měl rychle, stále to byla práce. 

Proboha tu chodbu jsem vytíral osmkrát a schody snad dvanáctkrát. Ale musím uznat, že takhle čisté snad nebyly ani když jsme se sem nastěhovali. 

Zničeně jsem dopadl na gauč. 

" Už neuklízím." zhrozil jsme se když Levi začal mýt okna.

" No šup, nebudeš se válet." hodil mi místo toho do ruky hadr a něco na okna. Myslel jsem, že umřu. 

Když se Sasha vrátila v bytě se to lesklo čistotou. 

" Páni vy jste se do toho teda opřeli." uznale hvízdla. " Co je k jídlu?" hnala se do kuchyně, kde ale nic nebylo.

" To co uvaříš, tak se dej do práce. Co by jsi chtěla udělat?" oba jsme na Leviho zírali jako na zjevení. Copak té práce už nebylo dost?

***Erwin***

Konečně jsme se s Mikasou dostali do obchodu s nábytkem... budeme si muset pohnout jestli to chceme udělat než přijede Levi. Do kuchyně jsem koupil stejné spotřebiče jako tam byly a vybrali jsme zatím novou linku. Jen to trvalo dvě hodiny! A to jsme se ještě nedostali za tapety a barvu, co půjdou do kuchyně. Říkal jsem si, že by bylo o tolik snazší najmout nějakého... eh... dekoratéra? Prostě někoho, kdo by to celé vymyslel a zařídil. Ale Mikasa rozhodla, že to uděláme spolu. Bože, to bylo peklo.

Chyběl mi Levi... brutálně mi chyběl. Jak se asi má? Zněl, že je všechno v pohodě... ale cítil jsme, že něco je jinak. Jako kdyby se snad i chtěl rozejít.

Potřebuju ho u sebe? Zatímco Mikasa zkoumala tapety, já jsem za ní prostě chodil. ¨

Opravdu Leviho tak moc potřebuju? Jasně, sex s ním je něco nepopsatelného. Jenže on chce sem tam být ten nahoře a to teda ne. Navíc je to silná osobnost- často se hádáme. A ano s úklidem je opravdu maniak. Mikasa je sice druhý extrém, ale to není tak důležité. Navíc Levi znovu začal používat své původní příjmení. Ve škole si ho dokonce nikdy neměnil. Vždycky byl Ackerman... jo to mě brutálně štvalo. 

Stejně jako rozvodové papíry, které našla Mikasa v jeho stole. vše bylo vyplněné, chyběl jen můj podpis. Levi je už taky podepsal.

Evidentně chtěl rozvod... a mě by se hodně ulevilo. Před dvěma dny jsem navázal na svůj románek s asistentem a opravdu se mi to nechtělo ukončovat. 

Zůstat nebo odejít? 

Vrtalo mi to hlavou celou dobu. Co jsme vybírali nové vybavení do poničeného bytu.