,,Když mi bylo deset, naši měli bouračku. Tátu převezli do nemocnice a ten se z toho dostal, ale maminka zemřela hned na místě. Všichni se mě na to pořád ptali a pak jsem zjistila, že je nejlepší prostě přestat mluvit. I když už to je skoro sedm let, pořád dokážu celou noc probrečet. Nevím, ale možná to je i tím, že po mě otec jenom řve a kromě psychologů, kteří o tom vůbec nic neví, se mi nikdo nikdy nesnažil pomoct." Pokrčila jsem rameny a snažila se nevnímat slzy, které ochlazovaly můj obličej.
ČTEŠ
Maybe We Can Be More Than Strangers
Fanfiction,,Maybe we can be more than strangers from our class" I said. ,,I don't think so" he said. ,,Why?" I asked. ,,Because you can't understand my world" he said and left me stand on bridge alone.
