Vlčí souhvězdí

28.kapitola

  Uběhly dvě cesty tří sester a obě smečky byli připraveni k boji na život a na smrt. Tedy tak to vnímali jejich vůdcové. Copak by nějaký vlk mohl být někdy připraven na to, co mělo brzy přijít?

  Hvězda seděla sama na palouku a zírala na hvězdami poseté nebe. Bylo pořád stejně krásné, dokonce i s novým měsícem...
  Pořád se jí nechtělo věřit, že pouze za pár dní možná už nebude žít.
  Trn, tedy Fénix, dokázal všechny vyburcovat aby si mysleli, že zvítězí. Aby neviděli to krveprolití do kterého vstupovali a viděli pouze to údajné velkolepé vítěztví... To hrdinství...
  Fénix... Jak jen jí to jméno teď připadalo směšné. Ano, milovala tento příběh ale né díky "velkolepé" bitvě, která se v něm odehrála ale díky té myšlence.
  To díky nesobeckému činu mladého ohňovětrového vlka, který se obětoval, aby mohli vlci žít v míru byl tento příběh tak krásný...
  Varoval před bitvami a válkami a ukazoval těm, kteří v nich nikdy nebyli, že více berou než dávají. Ano, jsou tam vítězové. Ale na každého vítěze se řada poražených. Ať už těch, kteří v bitvě ztratili život, nebo těch, kteří v bytvě přišli o něco ještě cenějšího. O životy svých blízkých...
  Fénixovo chování bylo dětinské. Možná už měl své dospělácké jméno, ale to z něj nečinilo dospělého vlka... Pořád to bylo jen pomatené štěně, které vidí jen dobro a zlo. Jenže svět nebyl pouze černobílí a vlk nemůže porazit jiného vlka jen proto, že si myslí že jsou jeho záměry zprávné.
  Hvězda si povzdechla. ,,Proč to jen ostatní nevidí stejně..?" Zašeptala do větru.
  ,,Co nevidí stejně?" Ozvalo se za ní a Hvězda sebou polekaně trhla. Prudce se otočila k příchozímu novému Alfovy všech smeček.
  ,,Trne..." Vyslovila bezmyšlenkovitě a okamžitě toho zalitovala.
  ,,Fénixi." Opravil jí trochu podrážděně ale posadil se vedle ní. Hvězdě dělalo nemalí problém na něj koukat jako na svého Alfu. Pořád fo vnímala jako to štěně, které často hlídala.
  ,,Promiň, Fénixi." Zklonila omluvně hlavu. Jak jen jí to jméno nešlo zkrze zuby...
  ,,Neodpověděla jsi my na otázku." Zahleděl se někam ho dáli zrzaví vlk vedle ní. Byl vyší a silnější než když se viděli naposledy a štěněcí zakulacené bříčko už mu úplně zmizelo.
  Tvrdil o sobě, že ví, jak Najtméra porazit ale copak to mohla být pravda? Možná ho něco málo naučil ale přeci... Učitel nikdy neprozradí všechny své triky...
  ,,Taklecta nesmyslná válka je..." Dřív než to stihla dokončit byla hrubě přerušená Fénixem.
  ,,Nesmyslná? Ti vlci nás všechny chtějí mrtvé!" Zavrčel na ní a srst na zádech se mu zježila.
  Hvězda si vzpoměla na rozhovar s Vlnou, jednou z říčních. Taktéž se Šípen ztrávila nějaký ten čas. Její slova dala Hvězdě malou naději.
  ,,V té smečce je zpousta vlků, kteří s námi bojovat nechtějí. Pouze je k tomu nutí jejich Alfa." Fénix si nenávistně odfrkl.
  ,,Asi tak jak donutil tu zrůdu, aby mi zabila vratra?!" Vycenil na Hvězdu své hlouhé špičáky.
  ,,Šíp jistě..." Začala ale s kňučením zacouvala, když dostala přes čumák tlapou.
  ,,Ta ZRŮDA je Najtmér. Náš nepřítel!" Narovnal se a tak se nad strachy krčící vlčicí tyčil jako hora. Jako planoucí hora vzteku, agrese a nenávisti.
  Poté, jako by se náhle zklidnil, na ní chladně pohlédl. ,,Když bráníš toho vraha, nejsi o nic lepší než on, Zrádkyně." Poslední slova znechuceně vyplivl a Hvězva se na něj roztřeseně podívala.
  ,,C-co?" Nebyla zchopná tomu uvěřit. ,,Jen nechci aby mi v té bitvě zemřeli všichni, které mám ráda!" Vykřikla se slzami v očích. Fénix se na ní jen povíšeně podíval.
  ,,A na jaké straně tedy jsi? Máš mezi těmi tvými Přáteli i Najtméra?!" Hvězda na něj mlčky hleděla. Nemohla uvěřit, že se z Trna stalo něco takového!
  Po čumáku jí stekla jedna slza když si vzpoměla na to jak jí doprovázel na Schromáždění. Byl tehdy tam milí...
  Stvůra s ohnivou srstí před ní naštvaně zavrčela. ,,S tebou do boje nejdu, ještě by ses obrátila proti nám. Máš čtvrt noci na to opustit naše území Zrádkyně."
  Hvězda na něj šokovaně pohlédla. Co?! To nemohl myslet vážně! Má tu rodinu, přátele... Vždyť nic neudě...
  ,,Běž!" Vyštěkl na ní nenávistně Fénix až sebou unovu polekaně trhla. ,,Ber to jako milost, měl bych tě hned teď na místě zabít." Otočil se k Hvězdě zády a vydal se pryč. Pak se však ještě otočil. ,,A jestli tě uvidím v boji proti nám..." Odmlčel se a odvrátil se od ní.
  ,,Pak osobně dohlédnu na to aby jsi měla tu nejzdlouhavější a nejbolestivější smrt."

<◇>

  Šedý vlk jménem Vůdce vešel na menší palouk. Byl téměř prázdný až na jednoho černého vlka stojícímu k němu zády.
  ,,Najtmére." Oslovyl ho přísně Vůdce. Oslovený vlk kmitl uchem na důkaz že poslouchá ale jinak se ani nehl. Vůdce tedy pokračoval.
  ,,Máme mezi sebou zrádce." Vypravil ze sebe znechuceně. Najtmér nehl ani brvou. ,,Někdo narušuje tradice a pomáhá příliš slabým odsud zmizet."
  ,,A co s tím mám JÁ dělat?" Zavrčel hlubokým hlasem, z kterého se mimoděk i Vůdci naježili chlupy na zádech. Rychle sebou zatřepal aby si toho nikdo nevšiml a pokračoval. Nesměl na sobě dát znád strach a slabost.
  ,,Požaduji po tobě, abys to vyřešil." Najtmér zamyšleně přikývl. ,,A až toho zrádce najdeš..."
  Najtmér se na Vůdce zprudka otočil hlavou a Vůdce, aniž by si to udědomil, zmlkl a udělal jeden váhavý krok vzad. Najtmérovo rudé oko ho propalovalo chladným pohledem.
  ,,Zabít." Vyřkl jen, otočil se a pomalím klusem se vydal pryč. Jakmile zmizel mezi stromy, Vůdce se znovu oklepal. I on musel přiznat, že tenhle vlk je opravdu nebezpečný...