Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

18.

Michelle

Zírala jsem na Liama s otevřenou pusou. Hrůzní doktoři? Chiméry? Umělé vytváření nadpřirozených bytostí? To je konec.
,,Proč jste mi o tom neřekli už dřív?" Osopila jsem se na Liama a Hayden. Ani nevím o tom, že by se ti dva zkamarádili. A hlavně, kdy?
To jsem byla opravdu tak moc mimo dění?
,,Nooo..ještě něco bych ti měl asi říct." Podíval se na mě nesměle Liam.
Protočila jsem oči a řekla jsem: ,,Co zase?"
,,No, my tady s Hayden jaksi nejsme náhodou." Řekl opatrně.
,,Jak to myslíš? "Nejsme náhodou"?" Výhružně jsem se zeptala.
,,Ehm..my byli se Scottem, Maliou a Lydií ve škole, abychom zkusili jednoho z těch doktorů chytit. Hayden měla být návnada. A nějak se to zvrtlo." Nervózně si zkousnul ret.
Jako vážně?
Povzdechla jsem si. Co už. Nic s tím nenadělám.
,,Fajn, beru to. Asi jste měli důvod mi to neříkat ale teď mi řekni, jak se odtud sakra dostaneme? Měli bychom nějak zavolat pomoc nebo tak něco." Rozhlížela jsem se kolem, jestli někde neuvidím nějakou naději na záchranu.
,,Já jsem pomoc."
Otočila jsem se za hlasem.
Za mřížemi, které nás držely v tom sklepení, jsem uviděla Theovu postavu.
Rukama chytil mříže a snažil se je vší silou otevřít aniž by reagoval na varovné výkřiky Liama a Hayden.
Elektrika, která byla v mřížích zavedena, mu dala několik šoků a odkopla Thea pryč od mříží.
Chvíli byl mimo, ale potom se zvedl a zkusil to znovu.
Tentokrát se mu to asi po pěti minutách podařilo.
Když ke mně přiběhl, ruce měl popálené a tu trochu vlásků co měl na hlavě, měl zježenou. Vypadalo to zároveň legračně ale taky roztomile a možná mi ho bylo i líto, že kvůli nám třem tohle podstoupil.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě.
,,Jo, asi jo." Usmála jsem se na něj.
Když mě rozvázal a postavil na nohy, šli jsme pomoct Liamovi a Hayden.

O tři hodiny později

Ležela jsem spolu s Liamem a Hayden na pohovce u nás doma. Ti dva vyčerpáním usnuli ale já jsem se ještě jakž takž držela.
Vedle v křesle seděl Theo, vedle nervózně postávala Lydie a na židli u kuchyňského stolu seděl Corey Bryant. Kluk od nás ze školy, kterého jsem znala jenom od vidění, ale byl roztomilej a co jsem taky slyšela, byl gay.
Když už jsem byla skoro ponořená do hlubokého spánku, někdo mě, Liama a Hayden přikryl dekou a od hlavních dveří přišli tři postavy. Slyšela jsem, jak si úlevně oddychli když nás viděli.
Přes skoro zavřená víčka jsem si i všimla, že se Theo zvednul a šel je obejmout.
Byli to Scott, Malia a Mason.
Usmála jsem se pro sebe a zavřela oči.
~
Druhý den nebyli ve škole ani Liam, ani Hayden, ani Theo, Scott, Stiles, Lydie, Malia.
Jeli na stanici za panem Stilinskim, asi potřebovali něco vyřešit.
Tentokrát mi to ani tolik nevadilo protože s sebou nevzali Masona ani Coreyho takže jsem usoudila, že nás u toho asi nechtějí.
V poledne jsem seděla s Masonem a Coreym na obědě.
Seděli jsme venku protože svítilo sluníčko a bylo hezky. Kluci si povídali o tom, co se teď v Beacon Hills děje. Corey byl taky chiméra, ale moc si nepamatoval jak se to stalo a tak. S Masonem jsme se to z něj snažili vytáhnout aby si vzpomněl ale nic nezabíralo.
,,Možná by pomohlo napojit se mu na mysl." Řekl někdo, kdo si právě vedle mě sedl.
Otočila jsem hlavu.
,,Scott už to zkoušel, ale nic moc." Odpověděla jsem s pokrčením ramen.
,,To jsi vždycky tak pesimistická?" Zeptal se mě škádlivě Brett.
,,Jenom, když mi někdo říká "prcku"." Mrkla jsem na něj.
Brett se zasmál a Lori, která si sedla vedle mě z druhé strany, řekla: "Brett má dneska dobrou náladu, znáš to." Pokrčila rameny.
Když si Brett všiml Coreyho, zeptal se ho: "Chiméra?"
Corey kývl.
,,Tak co? Seznámil ses s naší Chell?" Kývl ke mně Brett.
Corey se zasmál: "To nejde se s ní neseznámit. Když si jí nevšímáš, připomene se ti sama." Všichni jsme se zasmáli.
,,Snad jsi měl lepší seznámení než já." Odpověděl Brett.
S povytaženým obočím jsem se otočila na Bretta: "Prosím? Za to sis mohl sám."
Když Masonovi došlo o čem se bavíme, začal se chechtat na celé kolo.
,,Víš Corey....to bylo tak..." Začal Mason mezi smíchem vyprávět:
Před rokem
"Hej, Brette!" Zakřičel Liam a rázným krokem si to kráčel směrem k vysokému, svalnatému a celkem pěknému klukovi.
Nervózně jsem se otočila na Masona: "Em, co to chce dělat?"
,,Nevím, ale nelíbí se mi to, zůstaň radši tady."
Mason se rozešel směrem k Liamovi.
Stála jsem opodál, takže jsem moc neslyšela o čem se bavili, ale pár slov jsem pochytila. Brett zrovna říkal, že Liam zaplatí za trenérovo auto, které mu v záchvat vzteku rozbil. Další slova jsem už nerozuměla, ale asi to nebylo nic příjemného a nejspíš tam byly i nějaké výhrůžky, protože jsem si všimla, že Liam zadržuje svůj hněv a potlačuje vybuchnutí nezkrotného štěněte.
Zarýval si vystouplé drápy tak hluboko do dlaní, až mu z nich kapala krev.
Začala jsem být nervózní. Jestli po tom klukovi Liam vyjede, bude to katastrofa.
Naštěstí přišel Scott se Stilesem a odváděli Liama pryč, mezitím co ten kluk křičel na Liama: ,,Těš se na hřišti, Dunbare! Rozdrtíme tě, zaplatíš za to!"
Už jsem se celkem naštvala. Co si o sobě sakra myslí? Vyšla jsem k němu. Když jsem se před ním zastavila, byl o hodně vyšší než já. Měl tak necelé dva metry.
,,Nech ho na pokoji." Zamračila jsem se na něj.
Svalnatý kluk se otočil po ostatních klucích a pak se podíval zpátky na mě. Celou dobu měl na rtech ten škodolibý úsměv.
,,A ty jsi jako kdo? Dunbarova holka?" Zasmál se pohrdavě.
Tenhle tón se mi opravdu nelíbil a už vůbec se mi nelíbil on.
Přistoupil ke mně ještě blíž, cítila jsem jeho kokosový šampon na vlasy.
,,Abys věděla, v příštím zápase dostane pěkně na frak."
Přesně na tohle jsem čekala.
Co nejprudčeji jsem vyzvedla nohu a dala mi kolínko.
Podle jeho výrazu a držení těla je usoudila, že to byl přesný zásah.
Sladce jsem se na něj usmála a řekla jsem: ,,Už se na to těším." A poslala jsem mu vzdušnou pusu.
Otočila jsem se na podpatku a rázným krokem odcházela pryč za klukama.
Ještě z dálky jsem slyšela jeho hlas: ,,Ta malá čubka mi dala kolínko! JÁ SI TĚ NAJDU!!"

Současnost

Já, Mason, Corey, Brett a Lori jsme se u stolu prohýbali smíchy.
Mason skoro brečel, Lori byla úplně červená a já s Brettem jsme skoro nemohli dýchat.
Tohle bylo poprvé, co jsem se za dlouhou dobu takhle nasmála.
Najednou se Corey začal dusit. Ale opravdu dusit, ne jenom smíchy.
Dávil se, kašlal, nemohl se nadechnout.
Já, Mason, Brett a Lori jsme ho obstoupili a kluci ho plácali po zádech. Já a Lori jsme na se na něj snažili mluvit.
Najednou vypadal, jako kdyby se mi chtělo zvracet. Po chvíli to opravdu udělal. Ale nebylo to klasické zvracení, kdy lidé vyhodí ven zbytky jídla nebo tak. Z něj vyšlo něco stříbrného, vypadalo to jako rtuť. Podle toho, co mi včera večer vysvětloval Liam jsem usoudila, že to pro Coreyho asi nic dobrého neznamená.
Přijdou si pro něj.
Hrůzní doktoři si pro něj přijdou.