Už od mala jsem jezdila k babičce na vesnici, nedaleko byla i celkem veliká stáj. Ráda jsem do ní chodila pozorovat koně a pečlivě sledovat jezdce co mají trénink, představovala jsem si že jsem to já...
Právě teď ležím v posteli a je něco málo po půlnoci, přemýšlím nad tím jaké by to bylo kdyby tu byl táta s námi. Už je to 6 let co měl táta autonehodu... Často si kladu otázky jetsli by to bylo jinak, byla by ta možnost jezdit na koních?
Ach, moje máma koně nesnáší, proto nemůžu ani jezdit. Můj pokoj je plný plakátu s koňmi, ale moje mamá nechápe že bych pro to udělal VŠE!! Už na mě toho přemýšlení je opravdu moc, měla bych jít spát! Snažila jsem se usnout, ale přes plnou hlavu to šlo těžko.
"Ráno Ellen klasicky vztala do školy, udělal si snídani a vyrazila"
Jako každý den jsem nestíhala přicházela jsem po zvonění na hodinu, jak se mám z toho mám vymluvit? Pokaždé jen říkám že se zpozdil autobus, už mi to je trapné... V osmé třídě už mám dvojku shování za pozdní příchody... Zajímalo by mě kam půjdu na střední, s dvojkou asi nikam... V tu chvíli mě napadlo půjdu na střední školu dostihového sportu a jezdectví!! Ale to bych se musela nejdřív naučit základní jízdárenskou práci... Ale kdy a kde?!
•žádná sláva já vím, ALE! Nenech se odradit, druhá část tě URČITĚ zaujme•
S pozdravem Anež❤️
ČTEŠ
Něco víc než sport
Random(celé to povhalzí z mé fantazie) Příběh je o jedné 14-leté Ellen, co si chce splnit svůj sen. Má v tom ale několik překážek
