Výměna manželek

Den 10.

***Eren***

Ano, konalo se pověstné mezi čtyřma očima. A ne, Mikasa se ani trochu nedržela zpátky. Nejprve totálně seřvala Erwina, že tak netaktního šmejda ještě nikdy neviděla. Potom Levimu vyčetla, že v domě stále chce udržovat jen pořádek... ale že po tom, co Hanji nechala volnou ruku už chápe proč. 

Dále mu poradila, aby se prostě nechal rozvést, protože ho Erwin stejnak podváděl. Pro Leviho to v tu chvíli byla další rána. 

Bylo mi ho tolik líto. 

Přišlo mi, že ho osud chce prostě zabít. Seděli jsme v nemocniční kantýně, on s obvázanou hlavou a rukou v sádře... no díval se na ní pohledem někoho kdyby jen mohl, vraždí. 

Přítomná byla proti zvyklostem i Hanji. naprosto mě rozsekalo, když s Levim začali mluvit mezi sebou francouzsky. Jinými slovy- neměli jsme šanci porozumět, co to sakra říkaj!

Byl to náš poslední den s kamerama. Pak nás prostě naložili do auta a odvezli domů. Nikdo se neptal zda chceme. Prostě tak byla napsaná smlouva a ta se musela splnit. 

" Co Vám těch deset dní dalo?" zeptal se ješt kameraman, když jsme byli znovu doma i se Sashou. 

" Že nesmíme být takový bordeláři." uchichtla se Sasha. " A Levi byl nakonec i fajn." pokrčila rameny.

" Měla bych si víc vážit své rodiny." zamilovaně se na mě dívala Mikasa. 

" Budu si muset znovu přebrat to jak žiju a jak vlastně žít chci." a s tím se světlo kamery vypnulo. 

" Váš díl půjde do vysílání, asi za dvě měsíce." potřásl nám kameraman rukou než za nimi konečně už jednou pro vždy zapadly dveře. 

" Ty ho opravdu miluješ, že?" zeptala se Mikasa, když jsme osaměli. 

" Ano... já, nikdy jsem nikoho jako on nepotkal, ale mám pocit, že patříme k sobě."  zadíval jsem se z okna na odjíždějící auto. " Ale další krok je na něm." 

Vstal jsme z gauče a poprvé za celý svůj život jsme šel dobrovolně umýt nádobí. 

*** Levi***

Bolela mě hlava. Skoro jsem nevnímal, že na mě ta ženská něco křičela, sotva jsem to vnímal. Jen jsem si chtěl znovu lehnout a prostě mít chvilku klidu. Doufal jsem, že Erwin brzy odejde a já budu mít prostě tu chvíli klidu. Ale mé přání nebylo splněno. Když konečně skončilo to Mezi čtyřma očima a já s mohl vrátit do postele, Erwin chytl kecavou. Nedal mi chvilku klidu. Povzdechl jsem si a požádal ho, aby mě nechal v klidu. Byl jsem unavený, s otřesem mozku po zvláštním zážitku... co po mě ještě chtěli?

Venku se pomalu stmívalo. S Erwinem ještě dotáčeli, co si z toho odnesl. Od mého pokoje je odehnala vrchní sestra, která alespoň poprvé v životě udělala něco dobrého pro svého pacienta... 

AN: Ahoj :D nemějte starost :D není konec, zdaleka ne :D ale moc vám všem děkuji za hvězdičky a komentáře- čím víc hvězdiček, tím rychleji by mohli přicházet další kapitoly :)