Avengers v ČR [FF]

EPILOG: Kde domov můj...

Vyběhla jsem z quinjetu, oběhla to mezi stromy a vrhla se do stanu pro Wolfíka. Popadla jsem ho spolu s mobily a nejdůležitějšími věcmi všech přítomných, protože jsem pochybovala, že tábor tohle přežije, a rozběhla se zpátky, už ne zkratkou. Anubis vypadal celkem zaneprázdněný rozlepováním pavučin, kterými ho obalil Peter, aby mi získal čas. Byla jsem mu za to vděčná.

Rychle jsem kolem šakala proběhla a zamířila ke quinjetu, ještě mi zbývalo tak padesát metrů. Jenže se ozvalo zapraskání a mě ztuhla krev v žilách. Anubis si zahrál na Wandu a magií nechal jeden z velkých kamenů spadnout z vršku skály přímo nade mnou.

Vyjekla jsem a rychle se rozběhla, tušila jsem ale, že je to marný. Pevně jsem sevřela víčka a doufala, že mi do hrobu dají Wolfíka a něco na čtení, kámen ale nedopadl. Otevřela jsem oči. ,,Tak pohni, je to trochu těžší než ty činky ve fitku," zasípal Iron Man a ze všech sil sloužil jako železná podpěra, aby mě šutr nerozmáčkl. ,,Dík!" kníkla jsem, pořád zhrozená z možnosti úmrtí, a vystartovala, abych byla u quinjetu co nejdřív.

Později jsem přemýšlela, jestli jsem tu chybu udělala už teď, nebo až později.

Jak jsem se dostala z dosahu balvanu, Tony ho nechal spadnout a rychle odlétl, aby ho nezavalil. Anubis s Meserati byl zjevně mnohem silnější, než jsme vůbec tušili, protože blesky ani držkování štítem mu nic nedělalo. Hawkeye dřepěl ve dveřích quinjetu a spolu s Tashou stříleli po šakalím bohovi šípy i kulky.

Když mě uviděli, upřímně si oddechli a znovu vlezli dovnitř. Opět se posadili na sedadla pilotů a rychle dostali quinjet do vzduchu. ,,Vzala jsem nám nejdůležitější věci," vyhrkla jsem a vysypala mou náruč na zem. ,,Našla sis moc dobré kamarády," usmála se vřele máma a natáhla se, aby mě objala.

~

Teď už Altair slzy nedokázala zadržet. Tiše vzlykla a otírala si mokré tváře, zatímco roztřesenými prsty psala dál.

~

Náhle kus quinjetu, kde máma s tátou stáli, jednoduše zmizel.

Později jsem přišla na to, že Anubis odstřelil quinjetu jedno křídlo a to s sebou odtrhlo i bok letadýlka, takže do něj vyrvalo zubatou díru. Máma ještě stačila vykřiknout, než se jí pod nohama otevřel hladový jícen a pohltil je oba. Dobrých pět vteřin nikdo nechápal, co se stalo. Pak ticho prolomil Hawkeye slovy: ,,A kurva."

Quinjet se začal řítit k zemi a s námi to pohazovalo, takže naše prvotřídní priorita byla nevypadnout a nějak zadělat tu díru. O to se postaral Peter, který jí zalepil pavučinami a padající quinjet se Clintovi s Tashou povedlo navést k co nejměkčímu přistání uprostřed pole kdoví kde. Bohužel ne na tom Kdovíkde, protože pak bysme věděli, kde jsme. Takhle jsme byli totálně v háji. Teda spíš totálně na poli.

Totální šok působil jako psychické anestetikum, jinak bych se už naprosto zhroutila. Takhle jsem měla v hlavě jen otupující mlhu a primitivní půd držet Wolfíka, můj poslední důkaz, že jsem žila normální život.

~

Zalétla pohledem k starému, ošuntělému, ale stále stejně milovanému plyšáku na posteli, aby si dodala síly, a s knedlíkem v krku pokračovala.

~

,,Altair..." ozvala se úzkostně Lucy, když viděla můj nepřítomný pohled. Aria se Sis mě vzaly kolem ramen. ,,Je nám to moc- moc líto," vypravila ze sebe přiškrceným hlasem Tasha. Zkoumala jsem pružnou půdu, do které quinjet měkce dosedl a nedošlo k výbuchu. Nedokázala jsem si připustit, co se v posledních pěti minutách odehrálo.