Prokleti Osudem [✔️]

X.

Nevěděla jak, ale podařilo se jí usnout. Dnešní noc byla bezesná a ona nevěděla, jestli si to vyložit jaké zlé nebo špatné znamení. Probudilo jí šťouchání čumákem do její hlavy. Iciriny neochotně otevřela oči a zadívala se na černou vlčici.

„Vstávej," řekla jí jemně Omega. „Smečka čeká už jen na tebe. Bylo rozhodnuto."

Vyhrabala se na tlapky a ještě v noře se oklepala, aby ze sebe setřásla ospalost. Pak následovala Omegu ven z nory. Okamžitě se na ni upřely pohledy shromážděných vlků a ona potlačila tiché neklidné zavrčení.

Usedla jen na dva tři skoky od Alfa páru a vlčice, která ji sem dovedla, se zařadila na své místo. Iciriny sklopila hlavu na znamení úcty. Ještě sice nevěděla, jak se rozhodli, ale tak jako tak si nechtěla přidělávat potíže.

„Iciriny," promluvil vlk, „včera jsi před nás předstoupila s žádostí o přijetí do smečky. Radili jsme se a nakonec došli k závěru, že tě přijmeme." Odmlčel se a bílá vlčice radostně zavrčela.

Slovo si vzala vlkova družka: „Budeš posledním hlídkařem. Postavení můžeš měnit soubojem, případně pokud po uvážení usoudíme, že si to za zásluhy vůči smečce zasloužíš."

„Ano, Alfo," odpověděla Iciriny a sklopila hlavu na důkaz vděku. „Děkuji, Alfo."

Dopředu postoupila šedočerná vlčice, která doteď postávala za vůdci smečky. Asi Beta, usoudila Iciriny. A zjevně bez druha. „Je tady někdo, kdo by se Iciriny ujal na její první hlídce a zároveň vysvětlil, jak to v naší smečce chodí?"

„Já!" vyštěkla okamžitě Starlight, jíž znala již ze včera.

Tu se zvedl černý vlk. „Beto, mohl bych jí také?" V jeho hlase slyšela obavy a nedůvěru, ale vlastně se mu nedivila. Iciriny si povšimla, jak Starlight napůl podrážděně zafuněla.

„Lituji, Firclaere. Tebe čeká jiná práce."

„Ale..." vlk stáhl uši k hlavě a zahrabal tlapkou do země. „Chápu, Beto."

„Výborně. Starlight, Iciriny, vyražte hned teď," vložila se do toho Alfa.

„Jistě," přikývla černouchá vlčice a okamžitě se obrátila na Iciriny, kterou začala popostrkovat dopředu. Ta vstala, naposledy pohlédla na shromážděné vlky a vyběhla za Starlight.

Starlight zastavila až u obrovského jezera. Zpomalila do lehkého klusu. „Tohle je Velké jezero," začala okamžitě. „Ten název sedí, co myslíš? Smečka si u něj udělala tábor právě kvůli jeho velikosti a už zde sídlí po mnoho vrhů."

Iciriny přistoupila k jezeru a zadívala se na svůj odraz ve vodě. „Jen se napij," povzbudila ji její společnice. „Vody je dost." Tak tedy sklonila hlavu. Voda jí protékala hrdlem a ochladila celé její tělo a ona jakoby cítila, jak putuje žilami a mění se v led. Nebylo to nepříjemné, jak by si mnoho jiných mohlo myslet, alespoň pro ni ne. Přesto se nenápadně rozhlédla, jestli se její moc náhodou neprojevila, a mírně se zatřásla, což neušlo pozornosti Starlight. „Tak pojď," zasmála se.

Pokračovaly po břehu jezera směrem na jih, až dospěly k Písečné řece. Na druhé straně se nacházela Písčitá dolina.

„Jak se to tady vytvořilo?" zajímala se Ledová duše.

„Nevím," přiznala Starlight. „Ale Písečná řeka i Písčitá dolina jsou plné písku. Někteří si myslí, že dolina byla kdysi dávno zaplavená."

Bělosrstá vlčice zamyšleně pokývala hlavou. „To je zajímavé tvrzení."

Pokrčila rameny. „Jen Předci vědí, jak to bylo doopravdy."