Oko za oko, srdce za srdce

18. kapitola

Celá natěšená na Bryana jsem upalovala hned odpoledne na dílnu, abych si od něho mohla převzít Dustinovo auto. Chudák vzal kanál, když mě vezl od rodičů a naši se z toho strašně radovali. Kdyby jen věděli, že Dustin a já nikdy nebudeme pár, jak by si přáli.

Já jsem však zaplula na dílnu a narazila jen na Anne a Montyho. Monty samozřejmě vzal roha, aby mi nemusel nic říkat a Anne se tedy nějak tak nadechla a na pozdrav mi odpověděla.

,,Přišla jsem si pro to auto."

,,No Spike s Bryanem jeli pro díly. Takže ti ho asi můžu předat sama."

Prostě bych to ale nebyla já, kdybych nezačala řešit vztahy.

,,Anne, moc mě mrzí, že ti lezu do zelí."

,,Co?" otočila na mě hlavu.

,,No s Bryanem. Vím, že jste spolu chodili a vidím, že k němu máš pořád blízko. Mrzí mě to."

,,Nemusí tě to mrzet. Jsi sice všímavá, ale Bryan už není co býval."

,,Přesto vidím, že mě nemusíš."

,,No víš, asi se s tím hold musím smířit. Jsi mnohem hezčí, vzdělaná a na úrovni. To já nikdy nebudu a nejsem."

,,Co blázníš? Jsi krásná i Dustin na tobě mohl oči nechat."

,,Jakej Dustin?" zarazila se.

,,Můj kámoš s Bentleyem."

,,Ten pracháč?"

,,Jo."

,,Já jsem se líbila tomuhle? Nevěřím."

,,Nesnáší ty nány s umělým poprsím a tunou make-upu. Jsi přirozeně krásná a ptal se, jestli tu budeš, kdyby si pro auto zajel zítra." usmívala jsem se a ona byla očividně také potěšená.

,,No překvapila jsi mě, ale nic to nemění na tom, že jsem obyčejná holka a ty máš páru."

,,Je to jen v oblečení, účesu a lehkém líčení. Vypadala bys náramně, kdybys měla narovnané vlasy, nějakou barvu a super oblečení. Věř mi, že by Bryan litoval." zamrkala jsem na ní.

,,Nemám peníze, abych tohle podstoupila."

,,Mám známou tady za městem a udělá ti na hlavě to, co modelkám. Je to na mně."

,,Ne."

,,Neboj se a pojď. Dlužím ti to."

,,Nic mi nedlužíš."

,,A pak půjdeme za Dustinem a předáš mu auto. Víš jakou bude mít radost, že tě zase uvidí?"

Chvíli se zamyslela a pak nakonec kývla. Nasedly jsme obě do Bentley a jely k mojí známé kadeřnici. Vždycky zvládla i nemožné a já věděla, že Anne z hnědé nehnědé udělá luxusní barvu s moderním sestřihem.

,,Ale ne nakrátko." rozpustila si culík a kadeřnice se dala do práce.

Říkala jsem si, že jí udělám radost a koupím jí i nějaké hadříky. Její nemoderní džíny jsem vyměnila za parádní upnutou sukni nad kolena, tílko za krajkový top končící někde pod prsama, takže vynikne její bříško. Na podpatky jsem nezapomněla a doufala, že se trefila do velikosti podle oka.

Ani nevím proč mi to dělalo radost,ale ona vážně zářila. Vrátila jsem se z nákupů a hodila jí tašky k nohám.

,,To je tvoje. Ať na tu večeři s Dustinem vypadáš k světu." zamrkala jsem na ní a ona se hned nadšeně sehnula, aby nakoukla do tašek.

,,To nemůžu přijmout." zamračila se na mě, když si všimla ceny na účtence.

,,To jsi neměla vidět."

,,Dvanáct stovek?"

,,Prosím tě neřeš to."

Jen jsem s úžasem zírala, jak z obyčejné holky se stala kráska. V tomhle oblečení jí vynikla super postava, vlasy dostaly tmavší barvu a líčením jsme podtrhli její velké oči. Ani sama se nepoznávala.

,,Tady, ještě pár stříknutí parfémem. Ten smrad nových hadrů není zrovna sexy." použila jsem svojí vůni.

Pak už jsem jí jen zatáhla do jedné z luxusních restaurací a zasedly jsme ke stolu, kde už Dustin seděl.

,,Vy se ještě neznáte...Anne...Dustin."

,,Já tě odněkud znám."

,,Včera z dílny."

,,To jsi ty? Vůbec bych tě nepoznal." měl otevřenou pusu a zíral na ní.

,,Jo Jess mě vzala ke kadeřnici."

,,A ty bys to taky potřeboval." podívala jsem se na Dustina.

,,Nemám kdy."

Dali jsme si skvělou večeři a Anne byla vlastně docela v pohodě holka. Za jiných okolností bychom spolu vycházely ba dokonce byly i kamarádky.

Musela jsem uznat, že Dustin s Anne si skvěle rozuměli a já jsem se do jejich rozhovoru moc nepletla.Byla jsem ráda, že se Anne smála a vypadala šťastně.

,,Předáš tomu tvýmu kamarádovi obálku s penězi? Volal jsem mu a říkal mi osm stovek, ale to je hrozně málo. Dal jsem mu tam dva tisíce. Pro mě je to nic a jemu to pomůže." podal mi obálku.

Vzápětí jsme Anne s Dustinem odvezli domů a než jsme se rozloučili, objala mě.

,,Moc ti děkuju, ani nevíš jak moc. Proč vlastně? Nezasloužím si to."

,,Každý si to zaslouží a já chci lidem okolo sebe dělat radost, třeba se mi to vrátí a budu jednou zdravá."

,,Co ti je?"

,,Mám tu samou nemoc, co měla Bryanova sestra. Ale zatím se držím." zůstala na mě zírat.

,,Pane Bože."

,,Jsem v pořádku. Jsem ráda, že jsem ti dneska vykouzlila úsměv na rtech."

,,Ty jsi vážně anděl." znovu mě objala a to už dojetím slzela.

,,Nejsem. Přebrala jsem ti přeci kluka."

,,Ale třeba je to nějaký znamení." zamrkala na mě a podívala se na Bentley, ze kterého vystoupil Dustin.

,,Tak jsem tě rád viděl a doufám, že tě brzy zase uvidím." vzal jí za boky a líbnul na líce.

Anne zářila a ještě jednou mi stiskla dlaň s poděkováním na rtech.

Sotva jsme dosedli s Dustinem do auta, už zaujatě vyzvídal.

,,Co si mám na té hlavě jako udělat?"

,,Zajdi si k Lindsey, Anne u ní dneska taky byla. A kup si něco na sebe. Třeba sportovního nebo koženou bundu. Vypadáš jako šprt."

,,Jsem právník, musím nosit košile a svetry."

,,Košile jo, ale ne retro." protočila jsem očima a měla radost.