Despair (Korekce)

31. Část

Otevřela jsem oči a zadívala se do slunce, které se linulo nad obzorem. Celou noc jsem chodila po pokoji nebo seděla u okna a koukala se do tmy. Ze včerejšího dne se mým tělem ještě pořád proháněla zlost a starosti. Louis a jeho chování mě mátlo. To, co udělal včera, nemohla jsem na to přestat myslet. 

Zaslechla jsem kroky na schodech. Vykoukla jsem ze dveří a rozhlédla se kolem dokola.

„Louisi, ředitel ti dal volno jeden den, tak proč nejdeš do školy?" zakřičela jsem na něho na schody. „Říkala jsi, že se nebudeš do mého života starat, tak to nedělej," zakřičel nazpět. Zavrčela jsem a hlavu zastrčila zpátky do pokoje.

Domem se rozezněl zvonek. Otočila jsem se zpátky ke dveřím, došla k nim a prudce je rozrazila. Seběhla jsem schody jako před chvíli Louis a vydala se k hlavním dveřím.

„Nialle? Co tady děláš?" vyjekl Louis. „Promiň, brácho, ale dneska do školy jít nemíním. Po tom, co jsem zmlátil toho kluka," zakvílel Niall a vstoupil dovnitř. „Co tě to napadlo? Byla to jenom fotka," řekl Louis, když se posadili vedle sebe na gauč.

„Já nevím. Zklamalo mě, jak nám Luke řekl, že umřela. Jistým způsobem jsem ji chtěl poznat. Když nám ukázal tu fotku, já nevím, projela mnou taková energie. Musela být opravdu nádherná." Stoupla jsem si vedle Nialla a jemně mu přejela po rameni. Jeho tělo se zatřáslo a já se podívala na Louise. Nevěnoval mi jediný pohled.

„Jsi jediný, komu to říkám a byl bych rád, kdyby se to nikdo nedozvěděl. Jsi idiot, ale taky můj kamarád, kterému věřím. Ona na té fotce byla vážně tak nádherná a vím, co pro Luka znamenala, tak jsem zakročil. Nemohl jsem to nechat být." Pokrčil rameny a jemně se usmál. „Jsi opravdu hrdina, kamaráde. Chránit někoho, kdo je dávno mrtvý. Pokud je aspoň trochu stejná, jako Luke, neznamenala by pro tebe nic." Ví, co pro mě Luke znamená, on to ví a stejně to pořád dělá. Ubližuje.

„Nemůžeš takhle mluvit o někom, koho neznáš. Určitě byla sladká a na té fotce vypadala roztomile." Chytla jsem se na místě, kde je srdce a povzdechla jsi. „Asi jsem se zamilovala," řekla jsem zasněně a pak se podívala na Louise, který neměl žádnou radost z téhle konverzace. „Ale můžu.Přijde mi hloupé zmlátit někoho za to, že někomu vzal fotku," řekl Louis a uculil se. Chtěl mě naštvat a dařilo se mu to.

„Jak vidím, tak mě nikdo nechápe. Konečně jsem mohl mít holku, kterou bych opravdu miloval a ona je prostě mrtvá," vyštěkl Niall. „A už se to nezmění, Nialle." To nedokáže pochopit ani vlastního kamaráda, který mu věří a všechno mu to řekne? Ne, nedokáže.

Přistoupila jsem k němu, ruce mu položila na hruď a naklonila se k jeho uchu.„Vidíš ho? Je dokonalý, Louisi. Máš do něho vážně daleko. Má úroveň, umí chápat a věřit," šeptala jsem mu do ucha. Louis si nahlas polkl a já mu začala po té hrudi přejíždět. „Je to tvůj přítel, snaž se ho pochopit."

„Jsi v pohodě? Nějak si zmlknul a..." Niall se na něho podíval,„zčervenal."  

„Ne, jsem úplně v pohodě. Jak je na tom Luke?" zeptal se ho Louis a odvedl tak téma jinam. „Jde to s ním z kopce. Má to teď hodně těžké. Já být na jeho místě, nesl bych to stejně těžce. Kdybych přišel o Dove, ani si to nedokáži představit." řekl Niall a podíval se mým směrem.

„Já s ním mluvila. Dokážu se mu dostat do hlavy a promlouvat mu do ní. Mluvil na mě, slyšel mě," pronesla jsem a podívala se na Louise. Ten nadzvedl jedno obočí, ale pořád sledoval Nialla.

„Hele, já ani nevím, jaké to je, mít nějakého sourozence, ale s Lukem to bude dobré. Musíme mu dát asi zjevně nějaký ten čas. Nevím, jak se k němu chovat, co mu říct. Je to můj nejlepší přítel, ale v tomhle tom, prostě netuším, co bych mu měl říct. Jeho sestra je mrtvá, ale co my s tím zmůžeme? Pouze stát a dívat se na to, jak se Luke trápí." Louis zněl sebejistě a z jeho slov vyzařovala tak silná vážnost, že jsem ani nepochybovala o tom, že by vtipkoval.