Vězeňkyně

Přemístění

Byla jsem připravená. Ale jak to fungovalo? Stačilo myslet na danou osobu? Jenže, co když se přemístím v nevhodné chvíli. Přemýšlela jsem, jak by se asi Loki tvářil, kdybych ho načapala v koupelně. Zrudla jsem. Nebo co bych asi dělala, kdybych ho našla s jinou ženou? Třeba s Thrishou. To by mu bylo podobné. Jenže ona neměla ty zvláštně modré oči. Nikdo je tu neměl. I tak, Loki byl přeci bůh, kdo by o něj nestál? Zavrtěla jsem hlavou. Teď zním hrozně. Zamyslela jsem se. Když se k němu přemístím a bude tam někdo další, třeba Grandmaster, co budu dělat? Nebo co budu dělat, pokud se nepřemístím? Nebo zůstanu na jiném místě. Představa, že bych se objevila místo v ložnici Lokiho u Grandmastera mě děsilo. Najednou se mi do toho nechtělo. Jenže nic jiného mi nezbývalo. Takže jsem se několikrát nadechla a vydechla jsem a začala jsem se soustředit. Zavřela jsem oči. V mysli jsem si představila Lokiho. Ten jeho věčně zachmuřený obličej. Jeho hezké, polodlouhé černé vlasy, které byli jako noc. Ty jeho modré oči, které jako by mi viděli až do duše. Jeho ostře řezanou tvář a vysokou postavu. Udivovali mě mé myšlenky.

Po několika nezdařených pokusech, kdy jsem prostě jen pootevřela oči, abych se podívala, jestli se něco děje, jsem se skutečně přemístila. Ani jsem to necítila. Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se po místnosti. Byla jiná než ta moje. Byla větší a honosnější. Chvíli jsem si myslela, že jsem opravdu skončila u Grandmastera, naštěstí jsem si všimla postavy ležící v posteli. Byl to Loki. V tu chvíli vypadal jako anděl. Byl klidný a dokonce jeho tvář byla uvolněná. Chtěla jsem za ním jít, ale pak jsem se zarazila. Nemůžu přeci jen tak dojít k jeho posteli a začít s ním cloumat. Určitě by se bránil. A tak jsem tam jen stála a začala jsem na něj syčet. Bez reakce. Šla jsem o trochu blíž a opět jsem to zkoušela. Náhle jsem ucítila něco chladného na mém krku. Dýka. Kdo to sakra mohl být?! Loki přeci ležel v posteli. " Dál ani krok." zasyčel dotyčný. Jeho hlas jsem poznala, ale nechápala jsem, jak to dokázal. Dívala jsem se na spícího Lokiho, který se během malé chvíle rozplynul. Pravý Loki stál za mnou s dýkou v ruce. " To jsem já!" zavrčela jsem. Loki můj hlas také poznal, jelikož odložil dýku. I tak mi ale pořád druhou rukou svíral mé ruce. Pomalu si mě otočil čelem k sobě. Naše oči se střetli. Opět jsem zapomněla dýchat...

Chvíli mlčel ale pak se zatvářil, jakoby mu něco došlo. " Ach ano, tvá schopnost. Umíš se přemísťovat že?" řekl. Přikývla jsem. " To by se mohlo hodit." zamyslel se. " Jasně. Takže jdeme pro Thora?" navrhla jsem. Zamračil se. " Tak snadné to nebude. Nevím kde je." řekl. " Ani já jsem nevěděla kde jsi a přesto jsem se k tobě dostala." namítla jsem. Povzdechl si. " Chápu, chceš mít tohle vše co nejdříve za sebou. Ale pochop, Thor je tu vězněm. Bude hlídaný. Navíc, pochybuji, že bys nás dostala na Asgard." snažil se mi vysvětlit situaci. Strážné bychom možná vyřídili, ale s tím únikem měl pravdu. S Lokim onehdá na Asgardu jsem se sotva přemístila. A k tomu bych ještě měla Thora. Zavrtěla jsem hlavou. " Co tedy navrhuješ?" zajímalo mě." Musíme počkat. Zhodnotíme situaci a najdeme nějaké řešení." řekl. Protočila jsem očima. " Jak dlouho tady asi ztvrdneme? Nelíbí se mi tady. Navíc, co když se Thorovi něco stane? Nebo Asgarďanům." namítala jsem. Zamračil se. " Pracuji na tom. Pokud získám Grandmasterovu důvěru, půjde to líp." uvažoval. Pak se na mě podíval. Okamžitě mi došlo na co myslí. " Na to zapomeň!" zařvala jsem.

Rychle mi přikryl rukou mou pusu. " Huso, co když tě někdo uslyší!" zavrčel. Něco jsem zamumlala a on mi ruku odendal. " Zapomeň! S ním nechci mít nic společného!" zašeptala jsem vztekle. Protočil očima. " Ani mě se to nelíbí, ale co máme dělat?" řekl. Zamyslela jsem se. Pravdou bylo, že mě také nic lepšího nenapadalo. Zakňourala jsem. " Musíš se obětovat." řekl. " Chtěla bych tě vidět na mém místě. No, co bys dělal?" zajímalo mě. Loki se ušklíbl. " Snažil bych se mu vetřít do přízně." řekl. Povzdychla jsem si. " Proč já." zahučela jsem a skočila jsem do jeho postele. " Hej, nejsi nějaká drzá?" zeptal se. Podívala jsem se na něj. " Jo jsem a mám na to právo!" řekla jsem. Nechápavě se na mě podíval. Upřímně, ani já nevím, co to do mě vjelo, ale nehodlala jsem mu to říct. " Neřeš." zamumlala jsem. Přišel blíž. " Běž si do svý postele." přikázal mi. Podívala jsem se na něj s pozdvyhnutým obočím. " Nemám jít rovnou za Grandmasterem do postele?" řekla jsem. Zamračil se. " Nic takového. Nezapomínej, že si moje královna." připomněl mi.

Rozesmála jsem se. " To zrovna." řekla jsem. Zamračil se ještě víc. " Složila si slib věrnosti." připomněl mi. S námahou jsem se zvedla z postele. Přistoupila jsem k němu a prstem jsem ho šťouchla do hrudi. " Ten se zrušil hned po tom, jak sem tě načapala s tou služkou!" řekla jsem. Jenže to sem neměla dělat. Loki mě popadl za krk. Nedusil mě, ale bylo to dost nepříjemné. " Nezapomínej s kým mluvíš! Jsem bůh a když slíbíš bohovi věrnost, tak to platí napořád!" šeptal naštvaně. Zachrčela jsem. " A pamatuj si, pokud se mi ještě někdy vzepřeš, budeš toho opravdu litovat!" dodal. Děsil mě. Opravdu moc. Poté mě pustil a já jsem se okamžitě přemístila zpět do svého pokoje. Padla jsem na postel a rozbrečela jsem se. Do jaké situace jsem se to dostala?

Ahoj, malé info.
Lidi, lidi, lidi, než mě začnete odsuzovat za jeho chování v poslením odstavci, nezapomeňte, kdo Loki je. Bůh lsti a darebáctví nemůže být hodný andílek. Navíc, přeci jen, Loki je záporák. Ano, v posledním filmu se choval trochu lépe, ale pořád není hodný. Nebo ne tolik. Navíc, Moya ho prakticky opravdu zradila, takže aby to dávalo smysl, Loki jí nemůže odpustit. Musí jí to občas dát sežrat. Občas musí být tak trochu haj*l. To by jinak nebyl Loki.
Takže, žádné odsuzování ani protesty, jasný?
To je prozatím vše.
Pac a pusu, vaše Hiddlestonerka :* :D