Poslední smích [PŘEKLAD] ✘

Prolog

autor: DarthValeska

Allison POV

Dnes je poslední den našeho cirkusu, dokud zase nepojedeme do Gothamu.

Ležím na posteli a snažím se relaxovat při tom si čtu The Shining od  Stephena Kinga, jednu z mých nejoblíbenějších knih. Vždycky si čtu, když jsem na turné, nebo s Jeromem. Ale dělám prakticky všechno, co nezahrnuje interakci s mým otce. Je to opilý nic. Strach život s whisky a bitím mě. To je jediné co kdy udělal, to je vše co kdy udělá.

Když dokončím stránku mé knihy, zaslechnu, jak se u mého prívěsu ozve zasténání a křik. Založím záložku do knihy a přetáhnu si přikrývku přes hlavu, vypnu lampu a zavřu oči. Předstírám, že spím, když se dveře prívěsu se zaskřípaním otevřou a zase zavřou. Cítím, jak se moje uši začnou připravovat na ohlušující křik mého otce. Slyšela jsem, jak se prochází po kuchyni, slyšela jsem pop, jako znamení, že si právě otevřel další láhev tvrdého alkoholu. Kroky pokračují a jsou hlasitější a hlasitější, Bum! Krok! Krok! Dlouhá pauza ... Skříp! Moje dveře se otevírají a já cítím, jak se nad mým otcem rýsuje stín. Snažím se dýchat stabilně a nepohybovat svaly, z mého otce jde strach, když mi ztrhne přikrývku a chytne za vlasy: ,,myslel jsem, že jsem ti řekl abys udelala jídlo než přijdu domů!" Moje tělo se začíná třást a slzy proudí po mé tváři. Plivne mi do tváře: ,,Jdi tam nebo uvidíš!" Jeho dech je cítit po whisky, snažím se nezvracet. Další výkřik: ,,Myslím, že je potřeba jiné lekce." Chytí láhev alkoholu a pak ji rozdrtí.

Asi o půl hodiny a lahve whisky později, mě můj otec vytáhne z přívěsu a zavře dveře. Ležím na tvrdé, špinavé zemi a pláču. Doplazím se k dřevěnému stolu a lehnu si pod něj. Zrychlí se mi dech, když se podívám na škody způsobené mým otcem. Moje nohy jsou nyní pokryty černými a nafialovymi modřinami a kouskem skla pod kůži na mojí levé ruce. Vidím, jak temnota obklopuje mou vizi a cítím se, jak upadám do říše snů .
Moje oči se pomalu otevírají, když cítím, jak se mi něčí ruce dotýkají mého obličeje, slyším, jak mi do mého ucha šeptá známý měkký hlas. Vidím rozostřeně Jeroma: ,,Allison? Zbuď se." šeptá Jerome. Využiju veškerou energii, která zůstala uvnitř mého těla a posadím se. Ve výrazu Jeroma je zmatek, odstraňuje ruce z mého obličeje. ,,Co se stalo?" ,,Kdo ti to udělal?" Zeptá se. Rozděluji rty a snažím se mluvit: ,,Neptej se na otázky na, které znáš odpověď." Vtáhne mě do obětí znovu promluvím, tentokrát jasněji a silněji: ,,Někdy chci opravdu ukončit svůj život." ,,Nikdy, už o tom nepřemýšlej není to tvoje chyba." ,,Co bys udělal, kdybych umřela?" ,,Byl bych sám a bez rodiny." ,,A co tvoje máma?" ,,Ta pro mě nikdy nebude rodina, ty jsi moje jediná rodina Allison." Mám pocit jako bych měla prasknout. Mám pocit, že moje vnitřní ... sebe sama bude porušena a neexistuje způsob, jak to zastavit. Jerome mě vytahuje na nohy a pomůže postavit se na nohy:
,,Hej nevrť se tolik" říká klidně, když mi otírá slzy a usichající krev z brady a obličeje. Tak co, když je propuštěn, o to víc opilý blázen, to tě trápí, že jo? Přikývnu a usměju se. Zvedne obočí a čeká na odpověď. Vzdávám se: ,,smích." Jeho úsměv se rozšiřuje: ,,přípoj se" Usmívám se a cítím, jak moje srdce skáče. ,,Víš proč?" Zeptal se Jerome. Široce se usměju a ukážu zuby.