Cesta za Pánem zla

21. Noční rozhovor

Na začátku školního roku už byla Morgana v naprostém pořádku. S Tomem se usadili ke Zmijozelskému stolu ve Velké síni a čekali na příchod studentů. Když se začal ozývat hluk, jen se na sebe ušklíbli. Morgana byla bohužel středem pozornosti. Přežila útok baziliška a ještě ho zneškodnila. Byla ráda, že začalo Zařazování a její spolukolejníci ji dali pokoj. Vedle uslyšela šepot.

„Tak nevím, asi budu žárlit. Jsi slavná. Měl bych poslat sovu Věštci. Přežila baziliška a musí se nechat nosit na rukou.“

Tom se ušklíbal a pochechtával.

„Raddle, být tebou radši mlčím. Teď už jsem v plné síle.“

„Ale snad mi nebudeš vyhrožovat?“

Další konverzaci přerušil naštěstí profesor Dippet.

Tom si uvědomil, že o Morganu nechce přijít, ale zároveň se nehodlá vzdát svých plánů. Rozhodl se, že jednoduše bude hrát na dvě strany.

Dny ubíhaly a náhle se blížili Vánoce. Morgana si všimla, že Tom často někam mizí a s ním i pár zmijozelských žáků. Začínala být nervózní. S Raddlem si utvořila celkem úzký vztah a měla dojem, že své vedlejší aktivity schválně tají. Dva týdny před Vánoci seděla ve společenské místnosti dlouho poté, kdy všichni odešli do svých ložnic. V prstech převracela otevřený medailonek. Z fotky se na ní usmívala její mladší verze spolu Frankem. Byla zabrána do vzpomínek, tak sebou trhla, když se pohovka vedle ní pohnula.

„Neměla bys ponocovat. Zítra je Křikův večírek a budeš tam vypadat jako zombie.“

Morgana protočila oči.

„Totéž se týká tebe, Raddle. Nemáš nic lepšího na práci, než kontrolovat můj spánkový režim?“

„Nebuď jedovatá. Pouze jsem chtěl podotknout, že bych nerad, aby můj doprovod vypadal jako zombie.“

„Kde bereš jistotu, že už doprovod nemám?“

„Nikde. Kdo je to?“

Chvíli trvalo než si Morgana uvědomila, že Tom ukazuje fotku v medailonku.

„Byl to můj přítel.“

„Byl? Už není?“

Raddle cítil jakési uspokojení nad minulým časem, který Morgana použila.

„Není. Je po smrti.“

Morgana se nad svou lží ani nepozastavila. Zavřela medailonek a pověsila si ho zpět na krk.

„Trochu jste si podobní. Oba byste si za svým cílem šli přes mrtvoly. Jen u něj to bylo obrazně řečeno a u tebe to je realita.“

„Každý vůdce musí prolévat krev, to bys měla pochopit, Morgano.“

„Nemáš pravdu, Tome. Vůdce, který si svou pozici získal vraždami a krveprolitím vládne strachem. Lidé ho nenásledují, protože chtějí, ale protože musí. A vždy a v každé době má nepřátele. Oproti tomu, toho, kdo vládne s laskavostí a dobrým srdcem, lidé následují, protože mu věří. V tom je velký rozdíl.“

Morgana se zvedla k odchodu.

„Ráda budu tvým zítřejším doprovodem. Dobrou noc.“

Byla již téměř u dveří do ložnice, když na ní Tom zavolal.

„Možná máš pravdu. Dobrou, Morgano.“

Morgana se usmála a zalezla do pokoje. Padla na postel a usnula s pocitem dobře odvedené práce.