Cesta za Pánem zla

22. Mám tě rád

Následující ráno čekalo Morganu opravdu tvrdé probuzení. Marge, kterou na večírek pozval John Avery, pobíhala po ložnici jako šílená a zběsile přehrabovala skříně.

„U Merlinových vousů, Marge uklidni se! Je to jen večírek a ke všemu začíná až v šest hodin.“

„Jen večírek? Je to večírek na který jdu s Johnem! Ty tomu vůbec nerozumíš. Jdeš jako vždy sama.“

Marge neustávala ve zkoušení šatů a začínala propadat hysterii.

„Já ale nejdu sama.“

Nejprve to vypadalo, že ji Marge vůbec neslyšela, ale pak náhle zamrzla v půlce pohybu.

„ANDREWSOVÁ! TO MI ŘÍKÁŠ AŽ TEĎ?!?“

„Sama to vím teprve pár hodin.“

„No tak povídej! Kdo to je? Znám ho? Chci vědět všechno.“

„Není nic, co bys měla vědět. Abychom nešli každý za sebe a sám tak jdeme spolu. Nic víc.“

„Tak kdo to je?“

„Raddle.“

Marge na Morganu zírala s otevřenou pusou.

„Raddle? Jako náš nedostupný, samotářský Tom Raddle? A ty řekneš, že nic víc? Jsi blbá? Tom se s nikým nebaví a už vůbec s nikým nikam nechodí. To není jen tak.“

„Nic zatím nehledej, Marge. Je to jen přátelská dohoda.“

„No právě! Nemá přátele,jen ocásky, kteří se mu chtějí zalíbit.“

Morgana se zamračila, ale už neodpovídala. Tohle téma se jí nelíbilo. Je to budoucí Voldemort a na to nesmí zapomínat.

O půl šesté zůstala Morgana v ložnici sama. Na sobě měla dlouhé černé šaty bez rukávů se stojáčkem u krku. Ruce jí zakrývaly taktéž černé rukavice po lokty. Vlasy si ledabyle spletla na stranu a sepnula stříbrnou sponou. Oči zvýraznila řasenkou a tím zkrášlování končilo. Naposledy se zkontrolovala v zrcadle a vydala se do společenské místnosti, kde jí měl čekat Tom.

Raddle stál pod schody a vyhlížel svůj doprovod. Nevěděl co očekávat. Nikdy Morganu neviděl v šatech, proto když se objevila na schodech, musel vynaložit značné sebeovládání, aby zachoval kamennou tvář.

Jako správný gentleman jí nabídl rámě a společně vyrazili.

„Sluší ti to.“

„ Díky. Tobě oblek taky sedí.“

Večírek již byl v plném proudu. Kromě studentů a několika profesorů, zde byla spousta známých kouzelníků, které Křiklan pozval.

Tom se ukázal být skvělým společníkem. Na jednu stranu se galantně staral o Morganino pohodlí a na druhou stranu svou jízlivostí a sarkasmem udržoval zábavnou konverzaci. Ač Morgana akce tohoto typu neměla ráda, dnes si opravdu užívala. Jak se ukázalo Raddle byl i zdatným tanečníkem a Morgana v duchu děkovala Merlinovi za pohodlné boty. Když ovšem zachytila Albusův zachmuřený pohled její nálada značně poklesla. Zadala si za osobní úkol Brumbála navštívit.

Blížila se půlnoc a sklepení se začalo vylidňovat. Pomalu se s Tomem chystali k odchodu, když je zastavil Dimitrij Kozlow, student sedmého ročníku ve Zmizojelu.

„Zdravím, Tome. Na slovíčko.“

Raddle se zamračil, ale přesto s Dimitrijem odstoupil pár kroků od Morgany. Soudě dle jejich gest a letmých pohledů jejím směrem se muselo jednat o zajímavý hovor. Když se vraceli zpět, Morgana ucítila silný závan negativní magie. Nedokázala však najít její zdroj.

Ve společenské místnosti nikdo nebyl a oheň v krbu téměř vyhasl.

„Děkuji za příjemnou společnost, opravdu jsem si večer užila. Dobrou, Tome.“

Morgana se otočila k odchodu, ale Tom ji chytil ruku.

„To já děkuji. Ne jen za dnešek, ale i za ostatní dny. Nesouhlasíš se mnou, ale ani mi nevnucuješ své názory. Vím, že se na tebe můžu kdykoliv obrátit a to je něco co neznám, ale jsem za to rád. Chci se pokusit tě nezklamat. Mám tě rád, Morgano.“

Než se vzpamatovala, Raddle ji líbnul na tvář a odešel do své ložnice. Ještě dlouho tam stála a přemýšlela co to mělo znamenat.