Cesta za Pánem zla

23. Strach

Raddleho slova Morganě zněla v hlavě ještě několik dní po večírku. Nevšimla si žádné zásadní změny v jejich vzájemném chování, snad jen, že se Tom častěji usmíval. Morgana však začínala panikařit.

Je to Raddle. Ten, kterého mám zastavit. Ale jak? Teď, když jsem dovolila, aby se ke mě dostal blíž! Kde je kruci Osud s její radou, když to nejvíce potřebuju?

Rozhodla se, že je na čase navštívit Albuse. Večer se nenápadně vyplížila a zamířila k jeho kabinetu.

„Morgano, rád tě vidím.“

„Dobrý večer, Albusi.“

Posadili se ke stolu a před Morganou se objevil šálek čaje. Když upila, potlačila nutkání se zašklebit.

Citrónový.

„Co tě ke mě přivádí? I když by mne velice potěšila tvá přátelská návštěva, pochybuji, že jsi přišla na partičku šachů.“

„Albusi, myslím, že moc dobře víte proč jsem přišla. Vašich zamračených pohledů si nelze nevšimnout. Co se děje?“

„Nejdříve mi dovol sdělit ti mé domněnky.“

„Poslouchám.“

„Jsi zde, aby jsi zastavila zlo. Zatím ale žádný černokněžník společenství neohrožuje. Proto se domnívám, že oním budoucím černokněžníkem je student. A řekl bych, že tím studentem je Tom Rojvoj Raddle.“

Morgana si s odpovědí dala na čas.

„Ne nadarmo se o vaší inteligenci v naší době vypráví. Máte pravdu, je to Tom.“

„Všiml jsem si, že jste se sblížili.“

Morganě začaly docházet souvislosti a usmála se.

„Už rozumím. Máte obavy, že by mi přátelství s Tomem mohlo bránit ve vykonání mého úkolu.“

„Pravda, trochu se obávám. Nevím, zda bys byla schopna pozvednout proti Tomovi hůlku.“

„Albusi, v prvé řadě nezapomíná, kdo je Raddle a jaký je můj úkol. A pokud mám správné informace, mám ho zastavit a není dáno jak. Ale buďte bez obav, nemám problém pozvednout hůlku proti příteli pokud to situace vyžaduje.“

Brumbál Morganu sledoval přes své půlměsícové brýle.

„Pak dovol, abych tě informoval, že pan Raddle si založil prazvláštní kroužek. Věděla jsi o tom?“

„Vím, že se někde schází s pár spolužáky, ale zatím jsem nezjistila nic bližšího.“

*Mám jistého informátora, který mi zcela náhodou sdělil o čem na schůzích mluví. Například o čistokrevnosti. O důležitosti zničení mudlorozených a o ovládnutí světa.“

Morgana pokyvovala hlavou a prsty bubnovala o desku stolu.

„Už chápu proč jsem zůstala. Znamená to, že v tomhle ročníku se rozhodne o mnohém. Raddle začal shromažďovat stoupence. Má se něco stát.“

„Nejspíš tě nepřekvapí, že si jeho jak ty říkáš stoupenci dali i jméno.“

Morganě se rozbušilo srdce, snad ne...

„Říkají si Smrtijedi.“

V tu chvíli se jí zatmělo před očima a sesula se k zemi.

„Morgano, kde jsi? Musíš se vzbudit!“

Osud bloudila v temnotě Morganiny mysli.

„Jsem tady.“

Morgana seděla v koutě a koukala se někam do neznáma. Osud se posadila k Morganě.

„Co to vyvádíš?“

„Já nevím. Brumbál mi řekl o Smrtijedech a najednou jsem byla tady.“

„Cítím všude kolem strach. Čeho se bojíš dítě?“

Morgana zmateně zamrkala.

„Čeho? Nevím co dělat, bojím se, že jsem nic nezměnila a zklamu. Osude, já se bojím selhání!“

„Změnila jsi toho spoustu jen to nevíš. Neselžeš, já to přece vím.“

„Ale co mám dělat? Proč jsem tady zůstala?“

„Nemůžu ti říct co dělat, ale napovím ti, že Tom se začal zajímat o viteály. A teď se vzbuď.“

„Ale jak? Já ani nevím co se děje?!“

„Uvedla jsi se do magického spánku. Už dva dny spíš. Ovládni svůj strach a dokážeš se vzbudit.“

Morgana zamrkala, když jí do očí udeřilo ostré světlo. Slunce zářilo přes okna na ošetřovnu. Vedle ní seděl Albus a široce se usmíval.

„Nahnala jsi nám strach. Jsem rád, že jsi vzhůru.“