Oko za oko, srdce za srdce

26. kapitola

Srdce se mi rozbušilo, když jsem zaslechla Bryanův hlas. Opravdu tam stál a přišel za mnou. Nemohla jsem tomu uvěřit, že stál v jedné místnosti s mými rodiči.

,,Jak ti je?"

,,Už je to lepší. Teď už je to lepší." podívala jsem se na mámu s tátou jak sjížděli Bryana pohledem.

,,Nechceš nám něco vysvětlit, Jess?" naklonil se otec nad mojí postel.

,,Co chceš vědět?"

,,Třeba kdo to je?"

,,Už přece řekl, že je můj přítel."

,,Jaký přítel? Kde jsi ho vzala? Vždyť jsi s Dustinem."

,,Ne. Už od začátku školy, kdy mě Bryan zachránil, tak jsem s ním." zalapal po dechu.

,,Nech nás. Musím s dcerou mluvit." položil Bryanovi ruku na rameno.

,,Tak to bychom měli hodit řeč i my dva." vstal a kývnul na otce.

Pak oba odešli a máma mě začalazpovídat.

,,Jess, kdo to je?"

,,Chodíme spolu."

,,A co Dustin?"

,,Dustin je kamarád. Já Bryana miluju, mami. Chci s ním být. Ty víš, že si to zasloužím."

,,Jess, Dustina momentálně potřebujeme. Bydlíme u něho, protože jsme přišli o všechno. Budeme muset vrátit i to tvoje auto a pravděpodobně i ten tvůj byt."

,,Začnu pracovat."

,,Nemůžeš pracovat. Nemáš dodělanou školu a jsi nemocná."

,,No a?"

,,Bryan tě uživí?"

Zamyslela jsem se. To rozhodně ne, ale byla jsem smířená s prácí pokud budu žít s ním. Byla jsem ochotná obětovat všechno.

,,Bryan je automechanik."

,,Zbláznila ses? Mechanik? Jessico, ty nás chceš zničit? Jsi naše jediná naděje. Chceš mi říct, že si nevezmeš Dustina?"

,,Ne. Ani on mě nechce za ženu, chápeš to? Já chci Bryana a je mi jedno, co pro to budu muset udělat. Skončit ve škole nebo začít pracovat."

Máti vypadala šokovaně, ale mnohem hůř vypadal otec, když se vrátil. Kývnul na matku a ta s ním šla ven. Vzápětí se vrátil Bryan a líbnul mě na čele.

,,Co se stalo?" zajímala jsem se.

,,Není mi osmnáct, abych se bál tvýho táty, takže jsem to na něho prostě vyklopil."

,,A jeje, to musel být hukot."

,,Vybalil jsem na něho, že by měl věnovat pozornost tvému zdraví a posunout laskavě svoje nesympatie ke mně stranou, když mě ani nezná."

,,Páni, víš, já jsem vůbec nečekala, že by k tomuhle došlo takhle. Chtěla jsem vás seznámit jinak."

,,Vždyť to ještě můžeš. Důležitý je, že se dostaneš domů."

,,Já nemám kam jít, Bryane."

,,Jakto že ne? Máš byt."

,,Nemám. Oni nám ho sebrali. Stejně tak i moje auto." podívala jsem se mu do očí.

Nevypadal smutně nebo naštvaně, jak jsem si původně myslela, že bude reagovat. Naopak to bral pozitivně.

,,Tak jsme na tom stejně. Nastěhujeme se k mému tátovi."

,,Ten bude mít radost." věnovala jsem mu smutný pohled.

,,Měla bys vědět, že po smrti mojí sestry je z něho chodící troska. Když mě pak zavřeli, tak už ani nemusím komentovat, jak trávil dny."

,,Postarám se o něho. Začnu pracovat. Nechám školu."

,,Ale proč bys to dělala?"

,,Protože nemáme na školné." podotkla jsem pobaveně.

,,Myslel jsem, že tvůj otec má prachů dost."

,,Nevím, co se stalo, ale přišel o všechno. Bydlíme u Dustina."

,,Jako vážně?" zněl pobaveně.

,,Jo. Je to trapný. Mysleli si, že když se vezmeme, že budeme v tom megabaráku žít jako rodina. Ale trochu se jim to teď s tebou a mnou zkomplikovalo."

,,Počkej a co ty prachy na operaci?"

,,Na žádnou nepůjdu."

,,Jak to myslíš?"

,,Nejsou prachy, Bryane. Začnu chodit do práce a třeba mi dají půjčku, já nevím."

,,Zbláznila ses? Ty na tu operaci musíš jít. Přesně takhle jsem ztratil svojí sestru. Neexistuje, že bys na ní nešla." začal vyšilovat.

,,Na to je ještě dost času. Zítra mě pustí. Budu muset chvíli být u Dustina. Tam kdykoliv přijeď."

,,Tak fajn uvidíme se zítra." políbil me na spánek a odešel.

Bylo mi lépe. Jakmile jsem ho viděla, poznala jsem, že mu na mně záleželo. Byl jako moje světlo života, kvůli kterému jsem chtěla na tu operaci, abych byla v pořádku a mohla si s ním užívat života jako před tím. Nezáleželo mi na nějaký podělaný škole. Ani jsem poslední dobou nechtěla skončit jako nějaká architektka.