Cesta za Pánem zla

27. Souboj

Morgana měla celý víkend na vstřebání nově nabytých informací a vzpomínek. Vzhledem k tomu, že Raddle je někde venku, tak zde nejspíš žádný zvláštní úkol mít nebude. Bude pouhou studentkou.

Studentkou Zmijozelu. Opět. Kdyby ji tak viděl Harry. Do třídy chodí se Severusem Snapem. S člověkem, bez kterého by válku nevyhráli. Nesmí zapomínat ani na jeho rodiče, které díky Voldemortovi nepoznal. Možná by jí i záviděl, že je zrovna v téhle době. Jestli uspěje, tak Harry prožije šťastný život spolu s rodiči.

Za ty dva dny viděla dost na to,aby měla spoustu nápadů co jako studentka udělat.

Pondělní ráno začínalo lektvary s Křiklanem. Pro Morganu to byl začátek jejích plánů. Proč nezměnit zajeté koleje? A proč trochu nezamíchat životy k lepšímu. Hodlala využít svých vědomostí o budoucnosti. Vešla do učebny a rozhlédla se. Štěstí jí hrálo do karet. Jediné volné místo bylo vedle Snapea. Čekala, že ji bude chtít vyhodit a nemýlila se.

„Co tu děláš?“

„Nevidíš? Sedím.“

„Tak si sedni někam jinam.“

„Všiml sis, že jinde není volno?“

„Jdi prostě pryč! Nemůžeš tady sedět.“

„Myslím, že můžu. Otázka zní proč mě tady nechceš?“

Odpověď dostala vzápětí.

„Hej Srabusi, našel sis holku?“

Nebelvírští se hlasitě rozchechtali.

„Ach tak. Už chápu. O důvod víc zůstat na místě.“

„Co? Jsi blázen?“

„Rozhodně ne, Snape.“

„Hele jestli jsi s těma tupcema spolčená, tak jste se pobavili a teď vypadni.

„Co si to o mě myslíš, Snape? Řekněme, že nejsem slepá. Od prváku si na tebe zasedli a nejednou mě svrběla ruka, ale nezasahovala jsem. Ty bys mě nenáviděl, že se do toho pletu a možná bych dopadla jako Evansová loni. A oni by měli další důvod k urážkám. Ovšem pokud řeknou něco na mě, budu mít důvod se jim pomstít.“

„Proč?“

„Proč co?“

„Proč se do toho pleteš?“

„Nemám ráda když se někdo povyšuje a nejedná fér.“

Snape se na ni podíval a nakonec rezignovaně pokrčil rameny.

„Hej, Andrewsová! Na nic lepšího nemáš?“

Morgana neodpovídala, ale cítila jak se Snape napjal.

„Věděli jsme, že ve Zmijozelu jste padlí na hlavu, ale snížit se na úroveň děvky, to už je fakt něco.“

Sirius Black se chechtal jak pominutý. Morgana se zvedla a pomalým krokem došla k jejich lavici. Black a Potter se na ni šklebili.

„Můžete mi vy dva říct co máte za problém? Vlastně já to ani vědět nechci. O vaší nevraživosti se Snapeem ví celá škola, ovšem tahat do těchhle urážek i mně byl špatný nápad. Ale mám návrh. Souboj. Já proti vám čtyřem. Když vyhraju, bude mezi vámi a námi příměří. A to včetně Snapea. Když vyhrajete vy, můžete do své šikany klidně zahrnout i mě. Berete?“

Poberti se na sebe podívali.

„Dobrá. Kde a kdy?“

„Buďte dnes v šest na chodbě v sedmém patře.“

Morgana se ušklíbla a odkráčela zpět na své místo. Snape na ní nevěřícně zíral.

„Jsi blázen? Jako nic proti tobě, ale sama proti čtyřem?“

„Vím, co dělám. Chceš si snad zahrát na diváka?“

„Víš, že jo. Málo šesťáků si troufne na čtyři kouzelníky.“

„Jak chceš, ale nebude tě vidět a nebudeš se do toho plést, jasné.“

Snape se na ni podíval pohledem, který vraždil, ale přikývl.

Za chvíli si celá škola povídala o soukromém souboji Andrewsové a Pobertů.

Před šestou byla Morgana se Severusem už byla v sedmém patře.

„Sešlu na tebe silnější verzi zastíracího kouzla. Ať se děje cokoliv nezkoušej se do toho plést.“

Máchla hůlkou a Snape zmizel. Přesně v šest dorazili Poberti v plném složení. Sirius Black, James Potter, Remus Lupin a Petr Petigrew.

„Andrewsová, máš v plánu bojovat na chodbě?“

Black se tvářil jako kdyby vyhrál mistrovství světa ve famfrpálu. Morgana zaslechla tiché odfrknutí. Protočila očima.

„Sleduj Blacku a uč se.“

Třikrát prošla kolem stěny a vzápětí se objevily dveře. Vítězoslavně se ušklíbla a vešla do nich. Pobertové a skrytý Severus vstoupili za ní. Místnost byla přizpůsobena souboji.

„Tak jaké jsou pravidla, Andrewsová?“

Lupin se na ní podezíravě díval.

„Pravidla jsou jednoduchá. Vy čtyři budete bojovat najednou proti mě. Prohrává ten, který nebude schopný dál bojovat. Když vyhraju dáte mě a Snapeovi pokoj. Když vyhrajete vy, máte volnou ruku ve vašem chování k nám. Jen mezi námi, já osobně bych Snapea nechtěla za nepřítele.“

„Souhlas.“

Postavili se proti sobě a souboj mohl začít. Morgana, díky Merlinově síle zvládala udržovat štít a zároveň útočit, ale přesto nějaké rány utržila. Prvního spoutala a odzbrojila Petra. Musela uznat, že zbylí tři Pobertové jsou zdatnými kouzelníky. Cítila krev, která jí vytékala z ran a pot stékající po obličeji, ale přesto nepolevovala. Nečekaně jako poslední zůstal Lupin. Morganě ubývaly síly, tak využila vlkodlačí kouzlo. Proměněného vlkodlaka omráčí, neproměněného zpomalí.

Díky tomu se jí ho podařilo přemoct. Sotva stála na nohou, ale byla spokojená.

„Vaše hůlky. Jste skvělí kouzelníci. Je zlá doba, neměli bychom být nepřátelé. Věřím, že úmluvu dodržíte.“

Vzali si zpět své hůlky a odcházeli.

„Lupine! Vím to od třeťáku. Nejsem tvůj nepřítel.“

Otočila se ke Snapeovi a máchla rukou, aby zrušila zastírací kouzlo. Pak se vyčerpaně posadila do křesla.