Cesta za Pánem zla

28. Chci jen pomoci

Snape se vzpamatovával z toho čeho byl právě svědkem. Morgana porazila čtyři kouzelníky, používala kouzla o kterých ani neslyšel a ještě ovládá bezhůlkovou magii. Na šestnáctiletou čarodějku obdivuhodný výkon. Ovšem ty řeči o přátelství si mohla odpustit.

„Skvělý výkon, Andrewsová.“

„Díky.“

„Měla by sis zajít na ošetřovnu.“

„Nejdříve si odpočinku, asi bych tam nedošla po svých.“

„Cos jim to vysvětlovala o zlé době a přátelství. Pochybuju, že bych kdy potřeboval jejich přátelství.“

„Jsi si jistý? Každý potřebuje přátele.“

„Myslím, že svých přátel mám dost.“

„Já zapomněla. Smrtijedi. Musím tě zklamat. Spoustu jich znám a jejich přátelství je k ničemu.“

„Vůbec nevíš o čem mluvíš, Pán zla je....“

„Pán zla je člověk jako my, Snape. Chce zbavit svět nečistých kouzelníků a sám má otce mudlu. Zrovna od tebe bych čekala, že budeš proti.“

Snape se zarazil.

„Jak to všechno můžeš vědět? Vůbec ho neznáš. A já mudly nesnáším stejně jako on!“

Morgana se i přes únavu postavila.

„Za prvé drahý Severusi, vím toho o Tomovi tolik, že se ti o tom ani nezdá. Za druhé, znám ho víc než dobře. A za třetí, dokážeš zvednout hůlku proti Lily Evansové? Neházej všechny do jednoho pytle podle svého otce. Mimochodem, prosté děkuji, by stačilo. Chválu na Voldemorta pěj někde jinde.“

S těmito slovy vykulhala z komnaty. Takhle si to tedy nepředstavovala. Chtěla Snapeovi pouze pomoct s Poberty.

Taky jsem mohla mlčet. Když já mám na Toma takový vztek!

Madam Pomfreyová naštěstí nepotřebovala vědět jak Morgana přišla ke svým zraněním, tak se velmi rychle dostala do sklepení. Měla ještě něco na práci. Když už se míchat do životů, tak pořádně. Sedla si ke stolu a dala se do psaní.

Zdravím Náměsíčníku,

můj příbuzný je lektvarový expert a zároveň má stejný problém. Vynalezl lektvar pro svou potřebu lektvar, který v mnohém pomáhá. Tlumí bolest i agresi. Víceméně po správném požití je vždy naprosto neškodný a plně při smyslech. Pokud bys o to stál mohla bych ho o pár dávek požádat, věřím, že by pak vaše toulky byly mnohem příjemnější. Odpověď pošli po sově.

S pozdravem

Ten kdo ví, ale není nepřítel

Morgana byla spokojená. Vlkodlačí lektvar umí naprosto bezchybně a mohla by tím Lupinovi pomoci. Věřila, že pochopí kdo a o čem píše. Tichounce se vyplížila z ložnice a zamířila do sovince. Sově přivázala dopis k noze.

„Ráno to zanes Lupinovi z Nebelvíru.“

Teď konečně mohla jít spát. Ráno nenápadně sledovala nebelvírský stůl. Viděla, jak si Lupin čte dopis a vzápětí ho ukazuje přátelům. Pár jejich pohledů zalétlo k ní. Byla natolik zabraná do sledování, že si nevšimla Snapea, který z ní nespouštěl oči.

Na odpověď čekala ještě pár dní.

Milý (ne)Příteli,

Tvá nabídka je lákavá, ale jistě chápeš, že mám problém ti věřit. Dvanácterák souhlasí s tebou, ovšem Tichošlápek s Červíčkem jsou zásadně proti. Rád bych tvou nabídku probral osobně. Pokud tedy stále platí, sejdeme se ve stejnou dobu a na stejném místě jako posledně.

Náměsíčník

Morgana se musela ušklíbnout. Jak by jí mohl někdo věřit, je přece Zmijozel. Podívala se k nebelvírskému stolu, Lupin ji upřeně pozoroval. Sotva znatelně na něj kývla.

Přesně v šest byla v sedmém patře, stejně jako Lupin.

„Jsi sám? Myslela jsem, že příjdete všichni.“

„Jsou to mí přátelé, ale nemusí vědět vše.“

Morgana mezitím připravila vchod do komnaty, která tentokrát vypadala jako malý salónek. Na stole byly dva šálky s horkou čokoládou.

„Tak mluv. Předpokládám, že máš spoustu otázek.“

„Jednoduše chci vědět vše o tom lektvaru.“

„Jak jsem již psala, vynalezl ho můj příbuzný, který je vlkodlak. Měl strach, že by mohl někomu ublížit. Lektvar se užívá čtyři dny před úplňkem. Způsobí bezbolestnou přeměnu a z vlkodlaka je rázem krotký vlk. On úplněk prospí, vy byste ho zajisté využili na toulky.“

„Jak víš o nás čtyřech?“

„Velmi ráda sleduji okolí. Hodněkrát jsem viděla jak tě profesoři odvádí do Chroptící chýše a pravidelně se tam objevuje pes a jelen a to jen při úplňku. K tomu ty vaše přezdívky.“

Remus Lupin ji ohromeně poslouchal.

„Tedy smekám. Netušil jsem, že nejsi jen obyčejná šprtka. Co za ten lektvar chceš?“

Tentokrát zírala ohromeně Morgana.

„Jak jako co za to chci? Nabízím ti pomoc. Nic nechci.“

„To přece nejde, musím ti ty lektvary zaplatit.“

„Ani nad tím neuvažuj! Ber to jako přátelskou výpomoc. To, že jsem zmijozelka neznamená, že jsem mrcha.“

„Já nevím jak ti poděkovat.“

„Užívej si života. To mi bude stačit.“

Morgana se z komnaty vydala rovnou do učebny lektvarů. Jako premiantka třídy a prefektka tam měla volný přístup. Úplněk je za týden, tak sebou musí hodit.