Cesta za Pánem zla

29. Pán zla

Severus Snape, ukryt pod pláštěm tmy, se opatrně blížil k hranicím bradavických pozemků. Tam ho již čekal Lucius Malfoy, který je přemístil do sídla Pána zla. Přestože ještě nebyl právoplatným Smrtijedem, schůzí se směl zúčastňovat. Pán zla si ho oblíbil a často spolu hovořili o černé magii a vytváření nových kouzel. Snape ho převelice potěšil jeho vlastním kouzlem Sectussempra. Mezi Smrtijedy se stalo velmi oblíbeným a Pánovi zla prokázal svou loajalitu. Většina setkání probíhala v přátelském duchu, kdy plánovali útoky a povídali si o všem možném. Ani dnešek nebyl výjimkou.

„Přátelé, velmi rád vás zde vidím opět v plném počtu. Naše plány na ovládnutí společenství probíhají naprosto bez problémů. Proto budu rád, za návrh na nové místo útoku. Ve vězení je ještě mnoho neobsazených cel a dlouho jsme nedali pocítit naší sílu.“

Smrtijedi se začali dohadovat a vykřikovat názvy měst a vesnic. Voldemort se začínal nad jejich nesmyslnými nápady cítit rozmrzele. Severus jen mlčky přihlížel, necítil se být v postavení, kdy by se mohl zapojovat do rozhovoru. Voldemort si ho však všiml. Pozvedl ruku a všichni rázem zmlkli.

„Severusi, pročpak mlčíš?“

Snape se lehce uklonil.

„Můj pane, zatím nejsem hoden podávat návrhy a zapojovat se do plánů.“

„Severusi, já rozhodují o tom, kdo je hoden. Teď chci slyšet tvůj návrh.“

Severus potěšen a překvapen okamžitě odpověděl.

„Můj Pane, přijde mi vhodným místem k útoku vesnice Canterhide. Bydlí tam pouze mudlovští šmejdi a smíšení kouzelníci.“

„Výborně! Jednou z tebe bude skvělý Smrtijed, Severusi. Už nyní mi prokazuješ skvělé služby. O tvé věrnosti nemám pochyb.“

Severus Snape byl sám sebou nadšen a veškeré jeho obavy se rozplynuly. Smrtijedi se začali věnovat zábavě a Voldemort si k němu přisedl.

„Abych byl upřímný Severusi, když mi Lucius vyprávěl o nezletilém kouzelníkovi, který by zde našel uplatnění, byl jsem značně skeptický. Nyní jsem rád, že jsi přišel mezi nás.“

„Můj pane, jsem poctěn. Vím, že je to troufalé, ale smím se na něco zeptat.“

„Ptej se. Kdo se neptá nic neví.“

„Jedna studentka v Bradavicích se často chlubí, že její příbuzná se s vámi dobře zná. Nějaká Morgana Andrewsová.“

Všechen okolní šum a hovor utichl a Severus zaslechl z několika míst zalapání po dechu. Voldemort sebou trhl, ale uchoval si kamennou tvář.

„Ano, tu dívku jsem dobře znal. Bohužel Severus,  toto jméno je mezi Smrtijedy tabu pod trestem smrti. Chápu, že jsi to nevěděl, proto tě nazabiju, ale potrestat tě musím to jistě chápeš. Crucio!“

                     ******

Morgana stála se šálkem kakaa u okna a přemýšlela nad svým dosavadním životem. Nebála se, že by ji některý z profesorů potrestal, nejspíš už si na její noční toulky zvykli. Náhle ucítila vzdálený závan magie. Začala očima prohledávat pozemky, když si všimla jak se něco nebo spíše někdo plazí k bráně. Najednou ona osoba zůstala nehybně ležet. Morgana neváhala a vyrazila ven. Jakmile byla blíž dokázala poznat o koho se jedná.

„Severusi!“

Snape se sotva držel při vědomí. Jeho tělo pokrývalo množství krvácejících ran.

„Musím tě dostat na ošetřovnu!“

„Ne! Na ošetřovnu ne. Prosím.“

Severus chrčel, ale i přesto mu Morgana rozuměla. Semkla rty do úzké linky a výraz jejího obličeje byl děsivý. Přesto povolila.

„Dobrá, žádná ošetřovna. Postarám se o tebe, ale musíš mi věřit. Rozumíš?“

Snape sotva znatelně přikývl. Morgana vyslala svou mysl do hradu, aby zkontrolovala kolik lidí jí bude stát v cestě. Oddechla si, všichni spali.

„Vykouzlím pod tebe nosítka a zamaskuju tě. Radši se pokus nehýbat, ať si ty rány nezhoršuješ.“

Další přikývnutí. Morgana ho v duchu obdivovala, musel trpět ohromnými bolestmi a přitom ani nesténal ani neomdlel. Chápala, proč zrovna on dokázal být dvojitým agentem. Neměla na výběr než znovu využít služeb Komnaty nejvyšší potřeby. Našla v ní vše co potřebovala. Nejdříve se postarala o zlomeniny a vnitřní zranění. Když odstranila zbytky Severusovi košile, aby vyléčila krvácející rány, sevřelo se jí hrdlo.

„Ten zmetek na tebe použil tvou vlastní kletbu!“

Severus neodpovídal, upadl do bezvědomí. Morgana děkovala Merlinovi , že i na tuhle kletbu ji Hermiona naučila protikouzla. Bez toho by si s tím nevěděla rady. Konečně měla vše hotovo a mohla si odpočinout. Pořád ji vrtalo hlavou co mohl Snape udělat, že ho Voldemort tak zřídil. Nepochybovala, že to byl on, z ran cítila jeho magii.

Není nic jednoduššího než se podívat.

Opatrně vstoupila do Severusovy mysli. Hledala vzpomínku předcházející mučení. Když ji konečně našla, rychle z jeho hlavy vypadla. Začala pochodovat po místnosti sem a tam a snažila se ovládnout vztek, který s ní lomcoval. Nakonec usedla ke stolu a přivolala si pergamen a brk.

Albusi,

právě jsem se dověděla znepokojivé informace o Voldemortovi. Mám ovšem plán. Dejte mi prosím vědět, kdy si můžeme promluvit.

S pozdravem

Morgana

„Klensi!“

Vedle ní se ozvalo hlasité prásk objevil se skřítek.

„Ano, paní?“

„Prosím tě, odnes to profesoru Brumbálovi. Pokud spí, nechej to ležet na stole. Děkuji.“

Skřítek popadl vzkaz a zmizel.