My Robot Jeon Jungkook- By Park Jimin

22.Goodbye My Jungkook

,,Jimine udělej to teď, protože později to neuděláš.Jsi připraven a Jungkook taky.

Robot pokrčil obočí. Nechápal o čem to Yoongi mluví.

,,Jiminie , vysvětlí mi. O čem to Yoongi mluví?. " Zase se usmál a čekal na odpověď .

,,Časem na to přijdeš." Pohladil ho po tváří. ,,Dobře, Yoongi.Máš pravdu.Kookie běž se obleknout." Pobidl ho.

,,Proč?. "
,,Už žádné otázky , zlatíčko.Slyšel jsi.Oblékni se.Za deset minut vyjíždíme."

Yoongi s Jiminem odešli do předsíně, kde se Jimin malém složil. ,,Dobře jsi udělal. " Konejšivě ho hládil po zádech.

Jimin kyvl na souhlas. ,, Dojdu si zbalit Jungkookove papíry a plány a taky..." ,,Jo, běž. "

Vzal si kufřík do kterého na skládal veškeré papíry a plány o svém robotovi.Kufřík zavřel a podíval se kolem sebe.

Narychlo vytáhl deník otevřel na čisté stránce.Vzal jsi prupisku a začal psát.
*****
Rok:.2019
Měsíc:. Duben
Den :27
Čas:. 17:00:07

Dnes je ten den.Den kdy tě odvezu těm chlapům. Zmohl jsem se, ale to díky Yoongiho.Kdyby tady nebyl asi bych se tě jen tak nevzdal.
Uvnitř sebe kříčím , brečím jako malé dítě. Moc se ti omlouvám ,ale je to pro nás dva lepší. Vytvořil jsem něco na co jsem pyšný a hrdý. Budeš úžasná pomoc do budoucna.

*******

Deník křečovitě zavřel a nechal volně téct své slzy. ,,Jimine.Je čas." Yoongi ukázal na hodinky a zmizel mezi dveřmi. ,,Lásko. " Vběhl do místnosti Kook.
,,Řekl jsem ať se jdeš obléct a."
,,Jimine, buď ticho a libej mě!. " Jungkook se přisál se na jeho rtiky, které bez slitování libal , kousál a sál.

,,Kluci, no tak." Vyrušil je Yoongi , který stál ve dveřích a upravoval si brýle.
,,No jo už jdeme." Vzal Jimina za ruku a táhl ho pryč.
*****
Hodil přes sebe mikinu odemkl dveře a otevřel auto.Byl zrovna deštivý den.Déšť agresivně dopadal na zem.

,,Běžte!." Zvolal Jimin na chlapce.
Schovali se v autě. ,,Pani, takový déšť teďka v dubnu?." Divíl se Yoongi , který si kapesníčkem utiral kapky vody ze svých brýlí. ,,Zmokli jste moc?." Podíval se Jimin na Yoongiho a Jungkooka. ,,Ne jsem suchý.Vyhýbal jsem se těm kapkam." ,,Yoongi." Usmál se Jimin.
,,No hurá. Tvůj úsměv mi chyběl. " Jimin nečekal tuhle odpověď.Začal se červenát.
,,Ehm...tak jedem." Řekl a snažil se zakryt svůj plachý úsměv.

Po chvílí se ze zadu ozval tichý hlásek. ,,Jimine?."
,,Ano, Kookie?." Pohled na něj skrz zpětné zrcátko.
,,Kde to máme namířeno? Proč mi nic neřekneš.Už nejméně několik měsíců mi něco tajíš." Mezitím Jimin zaparkoval a vypl auto, ale na Kookovou otázku nereagoval.