Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Čas a Tobi

-Tobi-

,, Příště bys mohl dát vědět, Orochimaru. " Pohlédnu na muže s téměř bílou pletí. ,, Tolik se toho zas nestalo. " Odmlčí se a pohlédne na Uchihu sedícího za stolem. Temné kruhy pod očima, bledá tvář a pohled bez života. Ie od pohledu jde poznat, že se jeho zdravotní stav  výrazně zhoršil. ,, Konflikty z minulosti dejme stranou. Přednější je tvé zdraví. " ,, Radši bys mě viděl mrtvého, tak nač ty lži? " Zachraptí Uchiha a svůj mrtvý pohled věnuje oslovenému.

,,Pomůžeš mu? " Zpříma se zeptám Orochimara, i přes fakt, že to bude nemožné. Na Itachiho nemoc zkrátka lék není. Jistě. Orochimaru se pokoušel nějaký vytvořit, jenže i on je na tohle krátký a i kdyby, času je málo. Jeho schopnosti mi budou chybět, i když mám Sasukeho, Itachi má nenahraditelné nadání a schopnosti.

,, Od bolesti. Víc nesvedu. " ,, Chápu. Oddálit nevyhnutelné je už nyní nemožné. " ,, Nemoc je jiná než stáří. Já se zaměřuji na věčný život ne na nemoc. S tímhle by věděka Tsunade. " ,, Dělej, co můžeš. " vydechnu a odejdu z místnosti.

Poslední dobou se mé plány narušují čím dál víc. Sasoriho odchod, Deidara to psychicky nedal, Hidan zklamal a Itachi je na tom upřímně dost na hovno. Do toho Nagato.. Jestli se nepohneme z místa, budeme ve velké nevýhodě. Pokud Spojení neproběhne do konce následujícího novoluní- ,, Tobi! " Zastavím se v pohybu, když uslyším Kisameho hlas.

,, Tobi tu není! Tobi je hodný! " Křiknu, dřepnu si a rukama si zakriju hlavu. Tohle chování je pro mě potupné, ale nepotřebuji, aby ostatní věděli, kdo doopravdy jsem.

,, Kde je Itachi? " Houkne  a žduchne do mě s tím, že ví o mé přítomnosti. ,, Proč? " ,, Já se ptal první, tak mi laskavě odpověz. " Zavrčí trochu, ale snaží se být v klidu. ,, Hmm.." Chytím se za bradu tak, že to vypadá, že přemýšlím. ,, Určitě je tam, kde teď bude, takže ho hledej tam, kde je teď. " Vyplivnu ze sebe nějakou hovadinu a průdce vyskočím na nohy. ,, Že já se tě vůbec ptal. " Zabrble kisame a chystá se na odchod, v čemž mu zabráním. ,, A mě neodpovíš?? To je neslušný! " Zakňučím, uraženě si skřížím ruce na hrudi a hlavu otočím do strany. Kisame si povzdechne. No jo, jsem to svině nezbavitelná. Stejně jako svrab.  Jednou mě chytneš a nikdy se ho nezbavíš. ,, Ráno mu nebylo nejlíp a teď ho nemůžu najít. " Řekne sklesle a tentokrát už odejde.

Narovnám se a dál pokračuji v cestě do svého pokoje, kde na mě čeká malá chlupatá koule jménem Toki. Zmetek malej! Včera se mi natáhl na polštářu a já se kvůli němu pořádně nevyspal, takže pokud ho najdu na posteli, tak ho tentokrát už doopravdy skopnu na zem.

První věc, co udělám, po otevření dveří, pohlédnu na postel, která je kupodivu prázdná. ' Kde ta chlupatá věc je? ' Stoupnu si doprostřed místnosti a pozorně si prohlížím každý centimetr pokoje. Zastavím se u stolu, odkud uslyším tichý zvuk. Pomalu a hlavně potichu nakouknu na stůl, který byl až na nějaké papíry prázdný. Znovu uslyším ten samý zvuk, tentokrát hlasitěji. Odsunu židlu od stolu a co na mě nevykoukne? Malá, šedá, chlupatá koule, která se uhnízdila na židli. Tiše zamňouká a zastříhá ouškama. ,, Tak pojď sem ty rarachu. " Vezmu ho do ruk a sednu si na postel. Toki se hned začal lísat a příst.

Vypadá jako neviňátko, ale je hotové ztělesnění ďábla s andílkovským kukuč. Sviň malá. Uchechtnu se a klidně kocourka drbu za oušky. 

S plánem jsme pokročilí, ale stále jsme daleko od cíle. Kdyby to tehdy vyšlo, tak jak mělo a Sasukeho by mé genjutsu tolik nezníčilo, mohli jsme být dál, než teď. Zvláštní, že na Deidaru s Hidanem to fungovalo bez problémů. Kde se tedy stala chyba?  Místo toho aby jí to oslabilo, zesílila ještě víc. Takhle se Sasukeho šance snížila. Pokud Katsu zesílí víc, budu muset použít jinou. Naštěstí mám jednu v záloze. Bylo těžké ji přesvědčit, aby se k nám přidala alespoň jako špeh.

Když nad tím tak přemýšlím, měl bych jí dát misi, aby se nenudila.  Hm.. Co bych jí tak mohl dát? Od Hidana s Deidarou jsem ještě  nedostal hlášení. Mohla by to omrknout. Jo..to by šlo.

Položím Tokiho na postel a přejdu ke stolu, kde začnu probrabovat papíry s nadějí, že najdu nějaký nepopsaný. Pro mou smůlu žádnej nenajdou, tak ze skříně vytáhnu malý svitek. Sepíšu informace a dodám i nějaké navíc, který si myslím, že by se jí mohli hodit.

Ještě zkontroluju Orochimara, jestli na Itachim nedělá nějaké nekalé pokusy a osobně jí svitek předám. Aspoň uvidím jak bude reagovat.

Mířím si to k těm dvoum a v patách mi cupitá Toki. Doufám, že se nic závažného nestalo. Stačilo to jednou a podruhý to řešit vážně nechci.

Vejdu a uklidním se. Oba sedí a diskutují.  ,, Jdu si něco vyřídit, pokud budeš něco potřebovat zajdi za Konan. " Oznámím a dál je  neruším.

Po cestě se nic zajímavého nedělo, až na Tokiho zvědavost, která mě po většinu času zdržovala.

Odhrnu potrhaný závěs, který slouží jako dveře a vejdu do polorozpadné budovy. Mihotající se světlo ze svíček v každém rohu osvětlovaly temnou místnost. Ve středu popráskávaly chládnoucí uhlíhy z dohořelého dřeva a napravo od něj seděla v tureckým sedu rudovlasá dívka téměř identická Katsu.

,,Co je tak důležitého, že si sem došel osobně" odmlčí se, zvedne svůj chladný pohled od knihy a zabodne jej do mě. ,, Obito. "

*****†*****
Je to tu! Poznali jste to tam? Ano. Tobi poodhalil plán. O jakém gwnjutsu mluvil? Co je vlastně jeho cíl? A kdo je ta dívka? Určitě si říkáte 'Co se to tu sakra děje?!' Ale buďte klidní. Vše je tak, jak má být.

**†**

Děkuji všem za podporu a motivaci! Pomáhá mi to k psaní další a další kapitole.

Pravda. Teď jsem dlouho nic nevydala, ale má to své důvody. Nemusíte se bát. Teď jsem zpět.

**†**

Katsu~<3