Cesta za Pánem zla

32. Přátelství

Ráno při snídani dostalo pět žáků stejný vzkaz.

Dostavte se po snídani do ředitelny. Neprodleně.

Albus Brumbál

„Severus Snape, Remus Lupin, Sirius Black, James Potter a Petr Petigrew. Přišli jste všichni. Tak tedy, kdo z vás věděl, že slečna Andrewsová se chystala do Voldemortova sídla?“

Všech pět mladíků zarytě mlčelo.

„Pánové, loajalita vůči přátelům je něco čeho si velmi cením. V této době je velmi důležité, vědět v koho vkládáte důvěru, ale pokud se jedná o život musí důvěra stranou.“

Snape se na malý okamžik zamyslel a promluvil.

„Pane profesore, nevěděl jsem, že se chystá do jeho sídla, i když podezření jsem měl. Požádala mě, abych nikomu nic neříkal a všem tvrdil, že vůbec nevím kam šla. Měl jsem vám to sdělit. Má chyba.“

„Není to jen jeho chyba. My to víme taky.“

Severus se překvapeně podíval na Pottera, který právě promluvil.

„Pánové, kdy jste hodlali tyto informace sdělit někomu dospělému? Uvědomujete si závažnost situace?“

Brumbálův výraz postrádal obvyklou přívětivost a laskavost.

„Pane profesore, dnes jsme chtěli naplánovat pátrací akci.“

„Ano, přesně tak. Je to kamarádka a nemůžeme ji nechat někde napospas smrti.“

Tentokrát překvapeně koukali všichni přítomní, protože to Petr promluvil.

„Opět opakuji, cením si vašeho přátelství, ale jsem zklamán. Pane Lupin, zrovna od vás bych očekával více než plánování nesmyslných akcí.“

Remus sklopil hlavu. Věděl, na co Brumbál naráží. Dal mu možnost studovat i přes jeho postižení a on se mu odvděčil zamlčením informací.

„Pojďte za mnou.“

Brumbál vyšel z pracovny a pětice ho v tichosti následovala. Vedl je na ošetřovnu a každý z nich byl pohroužen do svých vlastních myšlenek.

Madam Pomfreyová se k nim okamžitě přihnala.

„Albusi, dobře, že jsi tady. Už si nevím rady.“

„Co se děje, Poppy?“

„Umírá, Albusi. Ty řezné rány nejdou uzavřít žádným kouzlem. Už jsem vyzkoušela všechno.“

„Sectumsorum.“

„Prosím?“

Brumbál i madam Pomfreyová se překvapeně podívali na bledého Severuse.

„Použijte na ty rány Sectumsorum.“

Madam Pomfreyová se tázavě podívala na Brumbála a ten jen přikývl. Vběhla za závěs a začala kouzlit. Chlapci šli za ní. To co leželo na posteli snad ani nebyl člověk, natož Morgana. Hluboké rány ji téměř rozkouskovaly.

„Albusi, to zaklínadlo zabralo, ale ještě nemáme vyhráno. Její magie je na nule. Nejspíš musela použít náročná kouzla i se svým zraněním."

„Poppy, Morgana je bojovnice. Teď musíme věřit. Pane Snape, myslím, že mi máte co vysvětlovat.“

Severus odtrhl zrak od zuboženého těla a přikývl. V duchu se se všemi loučil. Určitě ho vyloučí. Nechal Poberty u Morgany a následoval ředitele. V pracovně mu pak řekl úplně vše. Své vyprávění zakončil slovy.

„Když mě omluvíte, půjdu si zabalit.“

„Ne, pane Snape, dnes vás nevyloučím. Morgana ve vás vložila velké množství důvěry, když nic neřekla ani mně. A já věřím jí. Udělím vám ovšem trest. Musíte vše říct svým přátelům.“

Snape na něj hodnou chvíli zíral a pak se beze slova zvedl a odešel. Ještě ten večer zavolal Poberty do Komnaty.

„Je mi jasné, že mě proklejete, zavrhnete a možná i zabijete. A to vše si zasloužím.“

Dnes již podruhé odvyprávěl svůj příběh a když skončil rozhostilo se naprosté ticho. Nakonec se ozval Lupin.

„Myslím, že každý děláme chyby. Dokázal jsi, že patříš k nám. A nebýt toho, že jsi řekl madam Pomfreyové tu protikletbu, Morgana by tady už nebyla. Snad mluvím za všechny, když řeknu, že jsme díky ní našli zajímavé přátelství a bylo by nefér ho zbytečně zahodit.“

Tohle Severus nečekal, nikdy neměl přátelé a teď tady čtyři seděli a neodsoudili ho za jeho chyby. Konečně chápal proč je přátelství tak důležité.

Aniž by si to uvědomili, Morgana změnila každému z nich život.

Petr Petigrew se nedal na scestí, protože mu ukázala v čem může být dobrý.

James Potter přestal s hloupým způsobem nadbíhaní Evansové a začal ji prokazovat náklonnost romantičtějšími způsoby.

Sirius Black, dokázal přestat bojovat se svým bratrem Regulusem a rozhodl se být mu oporou za jakékoli situace.

Remus Lupin se konečně nemusel bát každého úplňku a mohl žít jako normální student.

A Severus Snape? Tomu život obrátila úplně naruby. Dostala ho zpět na světlo, ukázala mu, že Lily Evansovou svět nekončí, naučila ho přátelství a lásce.

Všichni se u jejího lůžka střídali a čekali, kdy se probudí. Její zranění už byla vyléčená, ale stále se neprobouzela. Madam Pomfreyová byla bezradná, našla Morganinu magii, ale stále neproudila tělem.

Morgana zůstávala uzavřená ve své mysli a nepustila k sobě ani Osud. Cítila se zrazená. Věděli, že ji zabil Tom a tajili to před ní. Sbírala odhodlání, aby dokázala Toma porazit. Chtěla zůstat v této době. Kvůli Pobertům. Kvůli Severusovi. Byl jí bližší než si dokázala přiznat. Když se cítila připravená, odemkla pomyslné brány magii a otevřela oči. První co uviděla, bylo pět šmouh kolem její postele. Hlasy zněly jakoby z dálky, ale ten jeden jediný mezi nimi poznala.

„Severusi...“