Cesta za Pánem zla

33. Dvojitý agent

Trvalo dva dny po Morganině probuzení než jí Brumbál navštívil.

„Přesto, že jsem rád za tvé uzdravení, neskutečně se zlobím. Mohla jsi zemřít a nikomu nic neříct bylo nezodpovědné. Domníval jsem se, že s takovým plánem přijdeš za mnou Morgano!“

„Albusi, celou dobu jste pro mě jako otec, kterého jsem nepoznala. Vím, že před vámi nemusím mít žádnou masku. Myslela jsem, že i vám na mě záleží. Tak proč ty lži a zatajování? Proč jste mi neřekl pravdu o Tomovi?“

„Promiň mi to. Chtěl jsem tě chránit. Nevěděl jsem, jak bys zareagovala.“

„Reakce? Albusi, je to Raddle! Je to člověk kvůli kterému jsem přišla o všechno! Jak bych asi reagovala? Stojím proti němu. Nemá smysl mi takové věci tajit. A důrazně vás žádám už nic nikomu netajte, protože ho chcete chránit. Byla to totiž největší chyba vašeho života.“

Brumbál rozjímal nad jejími slovy.

„Chyba v budoucnu?“

„Ano. Měl jste příliš tajemství před nesprávnými osobami.“

„Chápu. Má nějaký smysl se ptát co se tam dělo?“

Morgana se od Brumbála odvrátila.

„Ne. Po skřítkovi jsem vám poslala seznam vesnic, které má v plánu napadnout. Netuším ovšem kdy.“

„Děkuji, to je rozhodně důležitá informace.“

Albus se zvedl a chystal se k odchodu. Ještě se však otočil.

„Kdybych ti býval řekl pravdu, nešla bys tam?“

„Šla jsem tam pro informace, tohle bylo jen něco, co jsem chtěla vědět na víc. I kdybych znala pravdu, šla bych. Jen by nejspíš neměl důvod mě mučit.“

„Dobře. Děkuji ti za upřímnost.“

Morgana osaměla a ponořila se do svých myšlenek.

                      ******

Severus Snape si dočetl dopis, který mu přinesla sova a chystal se ho hodit do krbu. V půlce pohybu se zarazil a dostal nápad. Vyrazil k ředitelně, když si uvědomil, že nezná heslo. Otočil se a šel na ošetřovnu. Morgana určitě heslo bude znát. Nakonec tam ani nedošel, protože Brumbála potkal na chodbě.

„Dobrý den, pane profesore.“

„Á pan Snape. Jdete za Morganou?“

„Popravdě, potřebuji mluvit s vámi.“

„Se mnou? Tak tedy pojďme do ředitelny.“

Severus s nechutí upíjel citrónový čaj, zatímco Brumbál četl jeho dopis.

„Jsem rád, že jste mi ten dopis ukázal pane Snape, ale nějak nechápu vaše pohnutky.“

„Chci tam jít, pane profesore.“

„Prosím? Můžete mi to nějak rozumně vysvětlit?“

„Je to jednoduché. Pokud budu i nadále chodit na shromáždění, mohu získat užitečné informace.“

„Pane Snape, váš nápad je skvělý, ale nemohu to schválit.“

„Ale proč? Nikdo nebude podezírat víceméně dítě.“

„Jednoho informátora už máme a právě proto, že jste ještě nezletilý nad tím nemůžu ani uvažovat. Máte život před sebou a nemůžete ho jen tak zahodit.“

„Pane profesore, pokud by náhodou váš člověk přišel o místo, byl byste úplně bez informací. Takhle bych byl v záloze. Nezahodím svůj život, věnuju ho dobré věci. Viděl jsem čeho je Voldemort schopen a chci mu v tom zabránit.“

Albus Brumbál sledoval Severusův odhodlaný výraz se zamračeným výrazem.

„Je mi jasné, že pokud vám to zakážu, najdete si cestičku jak to obejít. Jste-li rozhodnut, budete ovšem muset dodržovat určitá pravidla, aby byla zajištěna vaše bezpečnost.“

„Ano, pane.“

I přes veškerou snahu se některé věci Morganě změnit nepodařilo. Nejspíš bylo Severusovým osudem stát se dvojitým agentem. To však netušila, Severus i Brumbál o jeho nové roli mlčeli. Snape z některých zasedání nosil více informací než Dimitrij, kterého si Voldemort až tak neoblíbil. Nejdůležitější však byla poslední schůze. Brumbál dostal krátký a přesto jasný vzkaz.

Dimitrij byl zabit za neposlušnost. Sbírá armádu. Plánuje útok. Buď ministerstvo nebo Bradavice.

Tímto se Snape stal nejdůležitějším členem Fénixova řádu, přestože ještě nedosáhl plnoletosti. Válka začala.