DENÍK MAJKA:
Poslední dobou Denis ani moc nejí. A to mu dělám jeho nejoblíbenější jídla. Vždycky poděkuje, ale potom řekne, že je ode mě pěkné, že mu dělám jídlo, ale on hlad nemá a strašně ho to mrzí. Vždycky zavolám Mayi, aby přišla na oběd nebo večeři. Nabídl jsem jí, že u nás klidně může i bydlet. Ona souhlasila, a když jsem se zeptal Denise, jestli by tu mohla chvíli Maya bydlet, souhlasil.
DENÍK DENISE:
Dneska se mě zeptal Majk, jestli by tu mohla bydlet Maya. Já jsem samozřejmě souhlasil. Nemám poslední dobou chuť na jídlo a přitom tp jídlo bývá tak dobré. Proto bude lepší, když tady bude Maya, která to bude jíst za mě. Je to zlatá dívka. Hodil by se mi nějaký čas volna. Alespoň týden. Ach jo.
DENÍK MAJKA:
Podle mě potřebuje Denis oddech. Je na něj toho moc. Už ani nezabírá to, co jsem vždy zkoušel. Prostě nic. Až budu mít víc peněz, tak vezmu Denise s Mayou na dovolenou. Potřeboval bych vyhrát sportku.
DENÍK MAYI:
Nejsem si jistá, jestli Denisovi nevadím. Je takový divný, od té doby, co jsem přišla. Nevím. Možná jsem to neměla dělat.
DENÍK DENISE:
Za posledních pět let se stalo hodně věcí. Poznal jsem Majka. Zemřela mi matka. Zayra se odstěhovala a Kate taky. Je toho na mě moc... Ti dovolenou nesplním...
ČTEŠ
JEDINEČNÝ věnováno pro Hanulinnn⏳
Lãng mạnNáš osud nás svedl k sobě... My jsme se do sebe zamilovali... Čekali nás překážky... Jsme sami.... Myšlenky se kříží jedna s druhou a váhy kolísají. Drželi se při sobě navzájem. Jedna restaurace vše změnila a vzpomínky začaly vznikat.
