Say you like me /CZ/

2. Breakfast in Wonder Land

V bytě bylo chladno. Schylovalo se k Vánocům, v ulicích New Yorku byla už ta nechutná břečka, kterou optimisti nazývali sněhem. Byla promočená na kost a celá se třásla zimou. Nějaký agent přistával na druhé straně New York City, aniž by se to obtěžoval sdělit. A ona po kapsách nenašla drobné, ani kartu na metro, tak musela jít pěšky. Cestou zmokla, při čemž se jí do vlasů vpletlo několik vloček, které hned roztály. Byla rozmrzelá a unavená, ale musela jít ještě do sklepa zatopit.

Spolunájemníci a domácí byli na dovolené. Sice nevěděla, jak si to tak hezky naplánovali spolu, ale tenhle malý domek měl pouze tři byty, z toho dva prázdné. A pokud nechtěla zmrznout, musela zatopit. Převlékla se do suchého, přehodila si přes sebe matky přehoz, který stejně nenosila a seběhla schody do sklepa. Už uměla zatápět. A netrvalo jí to dlouho, než v kotli zaplanul oheň. Chvíli setrvala u tepla a až po chvíli se odporoučela zpět do prázdného bytu.

Byt měl jen nejnutnější místnosti v miniaturní verzi a jednu ložnici. Když matka přijela, spala Jane na gauči. Ani nerozsvěcela. Hned se odebrala do ložnice i s kručícím žaludkem, shodila ze sebe přehoz a lehla si. Normálně by si četla, obvykle to tak dělala. Rozsvítila si lampičku a četla, ale dnes jen zírala tupě do stropu a vzpomínala na bouřkové oči, které se na ní upřímně usmály.

Pokud byla pravda to, co Fury říkal, Loki od ní teď nebyl daleko. Byl vlastně celkem blízko. Jen pár bloků, nebo stanici metra. Mohla se teď zvednout a udělat si malou procházku do Stark Toweru.

Ale proč by jsi to dělala? V její hlavě se ozval zvědavý hlásek, který nedokázala umlčet a tak mu byla nucena odpovědět, i když nevěděla, jak. Prostě si pomyslela, že potkat boha se nepoštěstí tak často a právě z toho důvodu by šla do Stark Tower. Žádný jiný důvod to nemělo, žádný relevantní důvod to nemělo a mít nesmělo. Jane sice neměla moc známostí a vztahů, ale na muže už myslela a celkem často, jak se přistihla. Jenže žádný nebyl ideální. Přečetla tolik románů a literatury, až z toho zblbla. Měla v hlavě ideálního muže, ale když se poté rozhlédla kolem sebe s myšlenkou, že by si mohla někoho najít, viděla samé chyby. Nebo měla úvahy, jaké by to bylo v budoucnosti a zdali by jí třeba neomrzel, nebo ona neomrzela jeho. A takovéhle myšlenky zabraňovali tomu, aby si někoho našla na delší vztah. Jo a ještě jeden pokažený vztah, který vypadal ideálně. Ale byl tak ideální, že oba brzy omrzel a on poté začal hledat vzrušení u jiných. A když to zjistila, nadnesl názor, že jejich vztah je čistě veřejný. Takový názor by normálně akceptovala, ale tenkrát si přečetla nějaký velmi detailní román o vztahu dvou zamilovaných a pustila ho k vodě. Ten pocit byl chvíli tak opojný, dokud nenarazila opět tvrdě na zem a nezjistila, že se jí za to pomstil a ona už nemohla zveřejňovat své krátké úvahy do univerzitních novin.

Chlapi byli parchanti, ať to byli boháči, géniové, nebo bohové.

S touhle myšlenkou usnula trochu hladová a zachumlaná do peřin.

Když se ráno probudila, kotel už vyhasl. Ale do sklepa se jí nechtělo. Byla neděle. Dnes měla mít přečtený román Romeo a Julie. Sice ho už četla několikrát v minulosti, ale nebylo od věci osvěžit si paměť. Zabalila se do peřiny v obýváku zkříženého s kuchyní a předsíní a pustila se do čtení. Když si četla o první polibku dvou milenců, napadlo jí, jestli se podívala na Lokiho rty. Tak troufalá nebyla. Nepodívala se. Ale byla si jistá, že má dokonalé rty na líbání.

„Do háje,“ zaklela si pro sebe a rychle odložila román. Nikdy jí muž takhle nepohltil. Ani nad tím dlouhodobým vztahem tak nepřemýšlela. Nikdy nemyslela na to, jaké on měl rty, jak vypadala jeho tvář, když na ní svítilo jen jedno světlo tak, aby se na jeho tváři objevila hra stínů, kterou viděla na Lokiho dokonalém obličeji ideální sochy. Zachvěla se nad tou představou. Na chvíli se nechala plně pohltit představou jeho tváře a vybavila si matně jeho bledé, trochu prokrvené rty, které měl celkem úzké a nepatrné.