PROHLÁŠENÍ:
Postavy a prostředí jsou dílem J.K. Rowling. Povídka není napsána za účelem zisku.
Ocitáme se v sedmém ročníku naší zlaté trojice. Je po válce, která se odehrála na konci šestého ročníku. Brumbál při ní zemřel Snapeovou hůlkou. Ten pak také zemřel rukou Voldemorta. Poslední bitva probíhá přesně tak jako v originále. S tím rozdílem, že se udála na konci šestého ročníku a viteály zničil Brumbál před tím, než zemřel. Kouzelnický svět se stále vzpamatovává, ale není možno otálet a tak se 1. září, jako obvykle, všichni vracejí do Bradavic. Pro naši trojici je to již naposled.
Začátek školního roku byl pro Hermionu vždycky hektický. O to víc právě teď v sedmém ročníku, kdy měla skládat OVCE. Chtěla si vybrat správné předměty, ale pořád netušila, co opravdu chce dělat. Naštěstí byla profesorka McGonagalová natolik tolerantní, že ji dovolila, aby si předměty zvolila po příjezdu do školy, jelikož měla výsledky dost dobré na to, aby se mohla přihlásit do kteréhokoliv předmětu.
Hermiona ve skrytu duše doufala, že se ji opravdu podaří během prázdnin přijít na to, kým v budoucnu bude. Hvězdy ji však nepřály a ona zoufale sedí na své posteli, věci sbalené jediným mávnutím hůlky a začíná ji popadat hysterie.
Ron ví, že chce být bystrozor. Harry ví, že chce být bystrozor. Ginny ví, že chce být hráčkou Famfrpálu. Dokonce ji už napsali z Hollyheadských Harpyjí, že by o ni po dostudování Bradavic měli zájem. Ovšem... Hermioně také psali. Psali ji ze sv. Munga, zda by neměla zájem nastoupit na studium léčitelky, nebo z Ministerstva Kouzel na různé pozice. Každý si cenil její chytrost, bystrost a snaživost. Avšak po pádu Voldemorta se Hermiona cítila... vysílená. Neměla chuť se dále snažit. Neměla chuť být nadále ve všem dokonalá a splňovat všem jejich očekávání.
To bohužel nemění nic na tom, že zítra bude muset Hermiona učinit rozhodnutí. Nejvíce jí lákalo léčitelství a práce na Ministerstvu Kouzel v oboru záhad. Dveře měla otevřené k obojímu... co si však zvolí? To zatím sama neví. Proto se prozatím rozhodla, že to nechá na zítra do vlaku a probere to s Harrym a Ronem.
A je tady další věc - Ron. Během války spolu začali chodit, ale... je tady ale. Hermiona ho svým způsobem miluje, ale necítí se zamilovaná. Nikdy se tak ohledně Rona úplně necítila. Spíš měla pocit, že ji Ron zbožňuje a ona je nějak povinna mu to oplatit. Samozřejmě měli spolu krásné chvilky, kdy se musela usmívat a říkat si jaké má štěstí, že může být s Ronem, ale těchto chvilek je poslední dobou méně a méně. Za poslední měsíc, co je v Doupěti se cítí totálně vyčerpaná. S Ronem se stále hádají a je to neuvěřitelný žárlivec, takže i když se zapovídala s Georgem, tak to bylo špatně...
Tak moc se těší na Harryho. Konečně si bude moci normálně popovídat a nebýt pořád pod dohledem Rona, protože i ten bude chtít nějaký čas s Harrym o samotě. Při pomyšlení na knihovnu se skoro chvěje vzrušením, protože ví, že si bude moci vytvořit kolem sebe zase svůj svět a nebude se muset soustředit na to, jestli náhodou zase nedělá něco, co by se Ronovi, nedejbože, nelíbilo.
Lehne si napostel a snaží se znovu zamyslet nad tím, co chce v budoucnu dělat. Křivonožka ji přitom vyskočí na břicho a stulí se tam do klubíčka. Pomalu ho hladí a přemýšlí. Nakonec usne.
