Cesta za Pánem zla

35. Protože tě miluju

Morgana seděla naproti Brumbála a upíjela otřesný, citrónový čaj. Už si pomalu začala zvykat na všemožné cukrovinky, kterými se ji Brumbál snažil nacpat. Ovšem citrónový čaj a bonbóny byly na denním pořádku.

„Tak co je tak důležitého, Albusi?“

„Mám informaci o plánovaném útoku. Cílem bude ministerstvo nebo Bradavice.“

„To se dalo čekat, Albusi. Odkud to však víte?“

„Od Dimitrije, jak jinak.“

Morgana se napjala, nedala však najevo žádnou emoci.

„Četl jste v posledních dnech Denního věštce?“

„Většinou ho jen prolistuji, pročpak? Přišel jsem o něco zajímavého?“

„Albusi, doufala jsem, že jsme si náš postoj vyjasnili již na ošetřovně. Dimitrij Kozlow byl nalezen v Obrtlé ulici. Mrtev. Takže se zeptám znovu. Odkud to víte?“

Brumbál si povzdechl a zahleděl se na ni svýma pomněnkovýma očima.

„Nemohu ti to říct.“

„Ach tak. Zase mě necháte, abych si to zjistila sama.“

„Tak to není. Ta osoba se ke svému úkolu sama rozhodla a nepřeje si, abych komukoliv řekl jméno.“

„Jaká ironie, že já nejsem jen tak kdokoliv, že ano? Uvědomujete si vy i ta osoba, že v případě útoku budu bojovat s každým Smrtijedem, kterého potkám? Mohu mu vážně ublížit nebo ho zabít.“

„To je naprosto vyloučeno. Těchto akcí se neúčastní a v případě útoku na Bradavice bude v bezpečí štítů.“

Albus Brumbál si v tu chvíli neuvědomoval jak moc toho prozradil. Morgana se prudce postavila a zapřela se o desku stolu.

„Pro Merlina, Albusi, řekněte mi, že se mýlím a tím špehem není Snape.“

„Bohužel, Morgano.“

„Vy jste se snad zbláznil! Celou tu dobu se ho před tímhle snažím uchránit, protože zrovna to ho zabilo a vy mu to umožníte ještě dřív, než se tomu bylo původně!“

„A dost! Buď tak hodná a nejprve mě vyslechni, než mne budeš osočovat!“

Morgana se zarazila, ale omlouvat se nehodlala.

„Dobrá. Poslouchám.“

„Pan Snape mi vlastně oznámil, že pokud mu to zakážu, najde si cestu jak utéct. Takto aspoň vím, kam jde a kdyby se něco stalo máme speciální prostředek, kterým by se okamžitě dostal do Bradavic.“

„Chápu. Předpokládám, že ono utajení jména se týkalo především mě.“

„Ano. Řekněme, že pan Snape byl přesvědčen o důležitosti utajení. V tomto ohledu jsem se jej snažil přesvědčit o opaku, ovšem bezvýsledně.“

„Děkuji. A omlouvám se. Teď si to půjdu vyřídit s tím tupcem.“

„Nebuď na něj tvrdá.“

„Tohle už nechte na mě, Albusi.“

Morgana zběsile procházela hradem a hledala jednu jedinou osobu. Byla rozzuřená a čím déle ho nemohla najít, tím byl její vztek větší. Po hodině pátrání jí došla trpělivost a vyslala na výzkum svou mysl. Po chvíli ho našla v jedné prázdné učebně spolu s Blackem. V danou chvíli jí to bylo jedno a vydala se za ním. Rozrazila dveře a oba mladíci nadskočili.

„Morgano, tohle je pánská schůze. Potřebuješ něco důležitého?“

„Sklapni Blacku a vypadni. HNED!“

Black viděl, že Morgana zuří, ale odejít a nechat s ní Snapea nechtěl.

„Nevidím důvod odcházet.“

Morgana v mžiku tasila hůlku.

„Do toho, o čem chci mluvit tady se Snape, ti nic není. Takže VY-PAD-NI!“

„Jdi, Blacku. Uvidíme se na snídani.“

Severus začínal tušit o co se jedná. Black opatrně vycouval a Morgana začarovala dveře.

„Tak o čem chceš mluvit?“

„Nic tě nenapadá drahý Severusi? Co třeba tvé schůzky se Smrtijedy a role dvojitého agenta?“

„Ředitel ti to řekl.“

„Ne, ředitel si pouze nevšiml, že o Kozlowovi psali v novinách. Přišla jsem na to sama.“

„Zkus to pochopit. Chci jen pomáhat. Jak Fénixův řád porazí Voldemorta bez informací? Mě nikdo nebude podezírat.“

„Pochopit? Jak to mám chápat, když vím v jakém stavu jsi byl naposledy?“

„Od tebe to sedí. Vplížila jsi se mezi Smrtijedy a málem jsi zemřela!“

„Ale mezi námi je velký rozdíl. Já se smrti nebojím, nemám totiž na výběr. Ty ano!“

„U Merlinových vousů, proč ti to tak vadí?“

„Protože tě miluju ty tupče!“

Aniž by si uvědomila, co právě řekla otočila se k odchodu. Ke dveřím se však nedostala, protože ji zasáhla již známá bolest hlavy a Morgana se s křikem sesula na zem.