Cesta za Pánem zla

36. Plán bitvy

„Osude! Co se děje? Kde jsi?“

„Morgano, mám jen malou chvíli, zakázali mi varovat tě.“

„Varovat? Před čím?“

„Voldemort zítra odpoledne zaútočí na Bradavice. Musíš nabrat sílu, abys mohla bojovat.“

„Už zítra? Jak mám nabrat sílu?“

„Magický spánek. Musím už jít. Hodně štěstí Morgano.“

Morgana pomalu začínala vnímat své okolí. Tmavý stín klečící vedle ní nebyl nikdo jiný než Snape.

„Jsi v pořádku? Slyšíš mě? Chtěl jsem s tebou na ošetřovnu, ale nedostal jsem se přes dveře. Řekni už něco!“

„Pro Merlina Severusi, mlč! Aspoň na chvíli.“

Snape okamžitě zmlkl, ale nepřestával ji úzkostlivě pozorovat. Morgana měla zavřené oči a zhluboka dýchala. Po chvíli se uklidnila a pomalu postavila. Jedním pohybem odemkla dveře.

„Musím okamžitě za Brumbálem.“

„Jdu s tebou.“

Morgana se zastavila a chtěla ho odmítnout, ale nakonec souhlasila. Udělal toho dost na to, aby se zúčastnil jejího rozhovoru s Albusem. První překvapení ho čekalo u chrliče. Ten nečekal na heslo a okamžitě uskočil. Do Brumbálovy pracovny vtrhla bez zaklepání. Severus slušně zamumlal pozdrav, ale pochyboval, že ho Brumbál vůbec vnímal.

„Morgano! Další návštěva? To bude mít vskutku vážný důvod.“

„Albusi, zítra odpoledne Tom zaútočí. Zde na Bradavice.“

„Víš to jistě?“

„Naprosto. Máte nějaký plán Albusi?“

Snape stál opodál a tiše naslouchal. Nechápal odkud Morgana o útoku ví ani proč oslovuje ředitele jménem, ale věřil jí. Obzvláště po tom, co mu řekla dole v učebně.

„Abych pravdu řekl, žádný jasný plán nemám. Evakuace studentů je na prvním místě. A nejspíše bych měl povolat ministerstvo.“

„Albusi, smím vám poradit? Kvůli tomu, co vím?“

„Jistě. Tvé rady jsou cenné.“

„Studentům šestých a sedmých ročníků bych dala na výběr, zda chtějí zůstat a bojovat. Již se to osvědčilo. Povolala bych na pomoc pouze Fénixův řád a spolehlivé osoby. Je pravděpodobné, že na ministerstvu má Voldemort své lidi.“

„Morgana má pravdu. Již několikrát narážel Pán Zla na své skvělé kontakty na ministerstvu.“

Snape si ani neuvědomil, že postoupil blíž. Morgana se na něj vděčně podívala.

„Severusi, kolik má momentálně Smrtijedů?“

„Těch právoplatných je něco kolem padesáti. Nevím, kolik stoupenců bez znamení sebou vezme.“

„Nemyslím si, že na tuhle akci by vzal obyčejné stoupence. Zakládá si na věrnosti. Albusi, kolik členů má Řád?“

„Patnáct. To není mnoho, Morgano.“

„Ale ani málo. Jsou zde ještě učitelé a určitě zůstanou někteří studenti. Síly nebudou až tak rozdílné.“

„A ty? Víš, jak to myslím.“

„Nadešel čas, udělám vše proto, abych zůstala.“

„Dobře. Ráno začneme s evakuací. Ještě teď rozešlu sovy rodičům.“

Morgana se chystala k odchodu, ale Albus ji ještě zastavil.

„Moc bych si přál, abys zůstala. To čekání bylo těžké.“

„Vynasnažím se, Albusi.“

Společně se Severusem se vydali směrem do sklepení.

„Má smysl se tě ptát? Nebo mi neodpovíš?“

„Dnes ne. Odpovím ti, až bude po všem.“

„Dobře, to mi stačí.“

Morgana se na něj překvapeně podívala.

„Nekoukej tak. Vím, že když nechceš nic neřekneš. Jen by mě zajímalo, ehm, jestli v té učebně...“

„Na to se vztahuje totéž, co na ostatní otázky. Jdi se vyspat. Já potřebuji něco zařídit. Ne, nejdu se utkat s Voldemortem. Věř mi.“

„Věřím.“

Morgana se vydala do Komnaty nejvyšší potřeby. Potřebovala se poddat magickému spánku.

                     ******

Albus Brumbál se postavil a celá Velká síň utichla.

„Dobré ráno, věnujte mi prosím pozornost! Všichni známe hrozbu kouzelnického světa, Voldemorta. Každý ví, čeho se dopouští. Věznění lidí, kteří mají co dočinění s mudly mu však nestačí. Rozhodl se zaútočit na Bradavice. Vašim rodičům jsem již rozeslal sovy. V deset hodin odjíždí expres zpět do Londýna. Všichni žáci si půjdou sbalit. Studenti šestých a sedmých ročníků si mohou vybrat, zda chtějí zůstat a zúčastnit se boje. To je vše.“

Velká síň se okamžitě začala vyprazdňovat až na pár studentů sedmých ročníků. Ze šestých zůstal jen Severus s Poberty.

Albus šel přímo k nim.

„Studenti, kteří zde zůstávají půjdou za profesorem Kratiknotem. Je třeba hlídat tajné vchody.“

Žáci, jako jeden muž vyrazili.

„Pane profesore, kde je Morgana?“

„Na totéž jsem se chtěl zeptat já vás, pánové.“

„Chtěla si něco zařídit, ale nic nenaznačovalo, že by hodlala opustit hrad.“

„Pak musíme doufat.“

„Byl bych mnohem radši, kdyby se držela stranou.“

„To já také, ovšem nemůže Severusi.“

Ředitel rozdal další úkoly a zamířil do své pracovny.