Cesta za Pánem zla

37. Bitva

Po druhé hodině odpolední byly všichni na svých místech a netrpělivě očekávali příchod Voldemorta. Na nádvoří před branou stála skupinka šesti kouzelníků. Albus Brumbál měl po boku čtyři Poberty a jednoho Zmijozela. Jen Morgana stále nebyla k nalezení. Náhle kolem nich proletěl silný závan magie. Všech šest se začalo rozhlížet po původci, když se nádvořím začal rozléhat hlas.

„Albusi, nastražila jsem na Smrtijedy magickou síť, ale nevím zda je zadrží všechny. Proto jsem po celém hradě rozmístila bezpečnostní kouzlo, které jsme vymysleli pro ministerstvo a Silou srdce posílila štíty. Víte, co musím udělat. Nic si nepřeji víc, než zde zůstat, ale pokud selžu, řekněte prosím Pobertům a Severusovi celou pravdu. Zaslouží si ji.“

Morganin hlas na okamžik utichl a ona sama zpovzdálí sledovala Albusovu reakci. Pak promluvila znovu.

„Severusi, v té učebně jsem řekla pravdu. Chci, abys to věděl.“

Severus jen naprázdno polkl a nepřestával se rozhlížet. V dálce již bylo vidět Voldemorta se Smrtijedy.

„Pobertové. Jsem na vás i na Severuse pyšná. Dokázali jste změnit zajeté koleje a vytvořit silné přátelské pouto. Možná to nevidíte, ale já ano. Jeden druhému budete krýt záda a nevzdáte se. Jste ochotni položit život za přátele a to je mocná magie.“

Před štítem chránícím Bradavice se objevila postava v černé kápi. Zamávala jim a udělala pár kroků pryč od štítu. Morgana se zhluboka nadechla a pevně sevřela hůlku.

Tak pojď Tome. Ať to jednou provždy skončí.

Pohladila medailonek od Franka a zahleděla se na postavy blížící se k ní. Většina zůstala na hranici Zapovězeného lesa. S Tomem jich dorazilo pouze pět.

„Copak, Brumbále? Bojíš se mě natolik, že postavíš do první linie nějakého zakuklence?“

Morgana, stále skrytá pod kápí se uchechtla. Mávla rukou a všech pět Smrtijedů se skácelo k zemi. Viděla, jak Tom zbledl, ale teď nehodlal utéct.

„Kdo ksakru jsi?“

„Jsem tvá minulost, přítomnost i budoucnost. Dlouho jsme se neviděli, Tome.“

S těmito slovy si Morgana sundala kápi a Voldemort zbledl ještě více.

„To je ubohý vtip, Brumbále! Oba víme, že Morgana je mrtvá!“

„Jistě, že jsem zemřela. Ty sám jsi mě přece zabil. Ovšem v mém případě je smrt relativní pojem.“

Morgana na nic neváhala a vyslala kouzlo. Tom odletěl několik metrů, ale stihl zareagovat a vyslat smrtící kletbu.

„Už zase, Tome? Jednou ti pokus o mou smrt nestačil? Budeš se muset snažit víc.“

V tu chvíli se mezi nimi rozpoutalo peklo. Kletby a zaklínadla létaly vzduchem a každou chvíli měl navrch někdo jiný. Morgana začínala být vyčerpaná. Kromě boje udržovala srdcem štíty. Stejně jako Raddle i ona měla spoustu krvácejících ran. Když ji však Tom kouzlem přišpendlil k zemi, začínala propadat panice. Pak si však uvědomila, že má něco, co ještě nepoužila. Přírodu. Začala ji žádat o energii. Raddle mezitím stál nad ní a posmíval se jí.

„Nikdo nemůže umírat do nekonečná, Morgano. Mohla jsi stát po mém boku, vládli bychom světu společně, ale tys odmítla a ještě se postavila proti mě. Ani nevíš jak moc jsem trpěl, když jsem tě zabil. Láska mě oslabila, podruhé stejnou chybu neudělám. Jsi bohužel příliš nebezpečná.“

V tu chvíli se zvedl vítr a odhodil Voldemorta. Morgana se s obtížemi postavila a bezhůlkovou magií znovu zaútočila.

„Láska člověka posílí, ale musí být silná. Jenže u tebe byla vždy na prvním místě touha po moci. Proto prohraješ Tome Rojvoj Raddle! AVADA KEDAVRA!"

Zelený paprsek zasáhl Voldemorta do hrudi. Odletěl několik metrů a zůstal ležet. Morgana vyčerpaně klesla na kolena. Slyšela, jak se k ní řítí několik lidí. V okamžiku se u ní skláněl Brumbál.

„Je konec?“

Morgana se chystala odpovědět, když její tělo začalo mizet v bílé záři. Podívala se na Albuse nešťastným pohledem.

„Není Albusi...“

Pak zmizela. Brumbál se okamžitě vydal k místu, kde ležel Voldemort. Našel však jen prázdný plášť. Otočil se k pěti chlapcům, kteří ho mlčky pozorovali.

„Musím vám toho o Morganě hodně říct.“

Společně vyšli zpět do hradu. I přesto, že nechápali proč Morgana zmizela, srdce všech svíral smutek.