Cesta za Pánem zla

38. Důležitá informace

„Proč jsem selhala Osude? Co se pokazilo?“

Morgana byla zoufalá a stěží zadržovala slzy.

„Morgano, dítě, není to tvá chyba. Voldemort stvořil jeden viteál a jeden lineár.“

„Takže je to má vina! Řekla jsem mu o lineárech!“

„O lineáru neví. Obojí ovšem stvořil díky tvé smrti.“

Morgana už nezadržovala emoce a seděla s hlavou v dlaních.

„A co bude dál?“

„Nejvyšší mi dovolil ti vysvětlit pár věcí, které tě čekají. V prvé řadě bys měla vědět, že lineár máš neustále u sebe.“

„Cože?“

„Přemýšlej, Morgano. Co jsi měla u sebe, když tě Tom zabil?“

„Chceš říct, že.... Že medailonek je lineár?!“

„Přesně tak. Bohužel, co je viteál nevím. V době do které přijdeš bude Voldemort krátce po svém znovupovstání. Nemohla jsem zasahovat, ale bylo Červíčkovým osudem stát se Smrtijedem, tak jako bylo osudem Severuse být špehem. Ale změnila si osudy všech. Nikdo nezemřel. Tvým hlavním úkolem bude najít a zničit viteál. Protože jsi procestovala již spoustu let a tři roky prožila v jiné době, nebudeš studentkou. Samozřejmě, objevíš se u Brumbála. Horší to bude s lineárem. Ten může zničit jen Raddle.“

„Kdo je ten Nejvyšší, který ti dovolil tohle všechno mi říct?“

„Někdo natolik silný, že má moc i nad samotnou Smrtí. Domnívá se, že není vhodné, abys nebyla informována. Když selžeš nebo se něco změní, budeš totiž cestovat zpět do minulosti.“

„Ach tak. Takže pokud nechci zpátky do Tomových školních let, musím uspět?“

„Přesně tak.“

„Víš, jestli si mě někdo pamatuje? Nechci znát jména, jen jestli někdo takový je.“

Osud se zamyslela než odpověděla.

„Ano. Více ti neřeknu. Teď půjdu a pustím sem vzpomínky, které budeš potřebovat. Není jich moc a myslím, že oceníš, když nebudeš trpět. Věřím, že tahle tvá cesta je tou poslední.“

„Děkuji ti, Osude. Za všechno.“

                     ******

Albus Brumbál se vrátil ze schůze Fénixova řádu. Voldemort opět sílil a získával nové stoupence. Obával se války. Tentokrát měl za to, že se neobejde bez krveprolití. Podle Severusových zpráv už Voldemorta nebavilo nezabíjet. Unaveně se posadil do křesla. Bál se, že na válku je již moc starý. V posledním roce se více než jindy upínal k Morganě. Jejím údělem bylo porazit Toma a bez ní bude každá válka prohraná.

                       ******

V hostinci u Tří košťat byla hlava na hlavě. Lidé se chtěli aspoň trochu odreagovat v této zlé době. Totéž platilo o čtveřici mužů sedící v rohu místnosti. Vypadali unaveně, ale přesto spokojeně.

„Na ministerstvu to začíná být pěkně na hlavu. Pravá ruka neví co dělá levá. A potom útoku na Azkaban se všichni chovají jako tupci.“

„Vážně je to tak zlé, Jamesi? Něco málo jsem zaslechl, když jsem byl pryč.“

„Je, Siriusi. Minule jsem byl za Jamesem a to co se tam děje, je hlavní krok k prohrané válce.“

„Válce? Nepřeháníš, Remusi?“

„Myslím, že ne. Co myslíš ty Severusi?“

„Bohužel, tentokrát to nebude jako kdysi. Chce zabíjet. A brzy začne jednat.“

„Morgana by věděla co s tím.“

Tři Pobertové a jeden Zmijozel se po Siriusově větě ponořili do ticha vzpomínání.

                        ******

Morgana již měla vzpomínky a netrpělivě čekala, až se objeví v nové době.

„Je čas Morgano.“

Brumbálova pracovna byla ponořená ve tmě a nástěnné hodiny ukazovaly dvě ráno. Rozhodla se zastřít kouzlem a projít se do knihovny. Nikým neviděna kráčela chodbami hradu a cítila se opět doma. Náhle zaslechla rázné kroky mířící jejím směrem. Postavila se ke zdi a vyčkávala. Na konci chodby se objevila postava v černém vlajícím hábitu. Delší černé vlasy, onyxové oči, hákovitý nos a bledá pleť.

U Merlina! Severus Snape!

Morganu stálo hodně ovládání být tiše a nereagovat. Snape již prošel kolem ní, když se zastavil a začal se pátravým pohledem rozhlížet po chodbě.

„Pottere? Tentokrát zapomeň, že tě budeme s Lupinem tahat z bryndy. Od syna vedoucího bystrozora bych čekal více rozumu.“

Otočil se na patě a se zavlátím pláště pokračoval do sklepení. Když byl dostatečně daleko, Morgana pokračovala do knihovny. Věděla, co hledá. Ročníkové zprávy. Prstem přejížděla po datech a tiše si mumlala.

„1948, 1949, 1950, 1951, 1952 á tady to je. 1955, 1956 a 1957.“

Vytáhla z police dané ročníky a začala listovat. V roce 1955 objevila svou i Tomovu fotku. Oba vypadali spokojeně. Fotili se ještě před Morganinou srážkou s baziliškem. V následujícím roce byl Tom bledý s nepřítomným pohledem. Nejvíce však pro Morganu byl důležitý Tomův poslední ročník. Jeho rysy byly mnohem ostřejší a z očí vyzařovala naprostá sebejistota.

Takže viteál vytvořil mezi mou smrtí a touhle fotkou. To je důležitá informace.