Cesta za Pánem zla

41. Nemrtví

Morgana se ráno rychle vytratila z Děravého kotle a vyrazila do banky. Vybrala si dostatek zlata a více jak polovinu si vyměnila za mudlovské peníze. Než se vydala do mudlovského Londýna, mávla rukou a její oblečení se rázem změnilo. Nemohla se promenádovat v plášti a hábitu. V první řadě si našla hotel, kde si zaplatila dvoudenní ubytování. Pak se vypravila na místo, na kterém měl být schovaný Zmijozelův medailonek.

Když se přemístila na útes, překvapila ji zima, která ji obklopila. A představa ledové vody do které bude muset vlézt ji rozklepala. Začala pomalu sestupovat po kluzkých kamenech až se dostala k moři. Ponořila se do ledové vody a plavala směrem k místu, kde se měl ukrývat vchod do jeskyně. Před očima si přehrávala vzpomínku, kterou jí ukázal Harry. Konečně se vynořila a uviděla schody. Kouzlem se osušila a zahřála. Ihned začala hůlkou vysílat detekční kouzla. V průrvě natrefila na zbytky magie. Vydala se tím směrem a protáhla se skulinou do jeskyně. Znovu použila kouzel, aby zjistila zda i zde je nějaká magie. Měl zde být skrytý vchod, ale místo něj viděla otvor vedoucí do další části jeskyně. Stopa magie byla velice slabá. Ostrůvek na kterém by mohl ukrytý viteál byl zahalen ve tmě. Morgana si posvítila hůlkou a po hmatu hledala neviditelné lano. Nic nenašla, tak se rozhodla použít Merlinovu sílu. Neobjevila žádný začarovaný předmět a magie nebyla téměř znatelná. Chystala se odejít, když ji něco popadlo za nohu a stahovalo pod hladinu. V záchvatu paniky si nedokázala vybavit co má dělat. Všude kolem ní byli nemrtví a drželi ji pod hladinou. Plíce ji pálili z nedostatku vzduchu a mozek pracoval na plné obrátky, aby se nějak zachránila. Jako zázrakem si vzpomněla. Oheň! Bezhůlkovou magií vyslala kouzlo a hladina nad ní vzplála. Nemrtví se okamžitě stáhli. S obtížemi se vydrápala na břeh a doplazila se několik metrů od vody. Tam se svalila na zem a omdlela.

                      ******

Albus nervózně pokukoval po hodinách. Morgana měla zpoždění. Nikdy za celou dobu co ji znal nepřišla pozdě na sjednanou schůzku. Začínal se obávat, zda se jí něco nestalo. Když zaslechl klepání, ani se nesnažil skrýt zklamání, že přišel Severus a ne Morgana.

„Severusi, co tě přivádí?“

„Upřímně jsem myslel, že zde bude Morgana. Chtěl jsem se zeptat, zda nemohu pomoci ještě nějakými informacemi.“

„Včera to ovšem nevypadalo, že bys oplýval chutí předávat informace.“

Snape zahanbeně sklopil hlavu, ale neodpovídal.

„Nicméně Morgana nepřišla. Začínám mít obavy.“

V tu chvíli místností zazářilo světlo a objevil se majestátní vlk.

„Albusi, nemám dost sil na přemístění. Prosím, stáhněte na okamžik štíty, dostanu se přímo k vám do pracovny. Stejně jako tehdy z Tajemné komnaty.“

Oba muži vyjeveně koukali na Patrona, který k nim promlouval. Brumbál se otočil k oknu a několikrát mávl hůlkou.

„Štíty jsou staženy.“

Vlk jen pokýval hlavou na znamení porozumění a zmizel. Vzápětí se objevila oslepující záře a s ní i Morgana. Albus obnovil štíty, zatímco Snape jí pomohl do křesla. Zrovna se chystal vyslat diagnostické kouzlo, když ho Morgana zastavila.

„Jsem v pořádku, jen jsem vyčerpala magii.“

Snape se chystal odpovědět, ale předběhl ho Albus.

„Bez prohlídky na ošetřovně  tě odtud nepustí, to ti je doufám jasné. A teď mi řekni co se stalo.“

„Byla jsem na jednom z míst, kde mohl být viteál. Nebyl tam, ale cítila jsem slabou magii. Voldemort tam nastražil nemrtvé. Pouze jsem zpanikařila.“

„Panika se mi u tebe nezdá pravděpodobná. V tom bylo něco víc.“

Morgana si poraženě povzdechla.

„Řídila jsem se vzpomínkou, kterou mi předal v mé době Ha-Vyvolený. Jenže ta vzpomínka je příliš podbarvená emocemi. Návštěva té jeskyně totiž předcházela vaší smrti. A jelikož jste byl důležitý, přestože se nakonec ukázala pravda o vaší smrti, emoce byly moc silné. Mám dojem, že ta panika nebyla tak úplně moje.“

„Ach tak. Chápu. Severus ti sepsal ten seznam a chtěl ti nabídnout další pomoc.“

Morgana se ohlédla na Snapea.

„Toho si cením. Hned ráno se na to podívám. Pokud mne něco napadne ozvu se. Teď když mě omluvíte-.“

„Půjdeš na ošetřovnu. To jsi jistě chtěla říct. A Severus bude tak laskav a dovede tě tam, kdybys náhodou zabloudila k hlavní bráně.“

Morgana zaskřípala zuby, ale přece jen poslechla. Cestou na ošetřovnu ani jeden nepromluvil. Až když stáli přede dveřmi se ozval Severus.

„Jsem rád, že jsi v pořádku.“

Dívala se za ním ještě dlouho poté co odešel. Nakonec jen zakroutila hlavou a vešla na ošetřovnu.