Cesta za Pánem zla

42. Past

Morgana seděla u stolu ve svém hotelovém pokoji a probírala se pergameny. Na seznamu, který dostala od Severuse nebylo žádné z jmen, které by znala. Přemýšlela, co může být viteálem. A kde je ukryt. Prsten a Nagini mohla vyloučit. Deník si nechávala jako poslední možnost. Nezdálo se jí pravděpodobné, že jeden jediný kousek duše by Tom uzavřel do deníku. Nehledě na to, že deník měl způsobit znovuotevření Tajemné komnaty, což by po zničení baziliška bylo zbytečné. Zbýval Zmijozelův medailonek, pohár Helgy z Mrzimoru a diadém Roweny z Havraspáru. Nebo taky ani jedno z toho. Marně si lámala hlavu nad místem úkrytu. Nakonec usedla ke stolu a pustila se do psaní.

Drahý Severusi,

tvůj seznam mi velmi pomohl, ale stejně jsem se dostala do slepé uličky. Pokud stále platí tvá nabídka pomoci, ráda bych jí využila. Potřebuji vědět vše, co se týká chování, zákazů nebo příkazů. Někde musí být skulinka, která mi napoví.

Děkuji M.

Dopis složila a vyšla na ulici. Kouzlem si poupravila vzhled a zamířila na poštu do Příčné ulice. Během svého čekání na odpověď se rozhodla zamířit do Obrtlé ulice. Byla pořád stejně ošklivá a děsivá jako kdysi. Jistým krokem vešla do Borginova krámu. Rychlým pohledem přelétla vystavené zboží a stoupla si k pultu. Po chvíli k ní přistoupil starý muž s prohnaným výrazem.

„Bude si slečna něco přát?“

Morgana využila nitrozpytu a začala prohlížet jeho vzpomínky. Nenašla žádnou týkající se Toma a evidentně pan Burkes nikdy neslyšel o Hepzibě Smithové. Úspěšnější byla při pátrání po Zmijozelově medailonku. Ten si koupil Lucius Malfoy. Ukončila nitrozpyt a vložila falešnou vzpomínku na hovor s ní. Spokojeně vyšla z krámu. Nebylo to jisté, ale mohlo to znamenat, že k poháru Helgy z Mrzimoru se Voldemort nedostal.

Medailonek koupil Malfoy. To znamená, že si ho pravděpodobně pořídil do své sbírky.

Posadila se do nedalekého parku a znovu se ponořila do svých myšlenek.

Při troše štěstí by mohla proklouznout na Malfoy Manor. Lucius je dostatečně chamtivý, aby se medailonku zbavoval a pokud by ho u něj nenašla, měla by jistotu, že ho má v držení Tom.

Dnes se ovšem nejspíše bude muset vzdát nějaké pátrací akce, protožejj její magie je přece jen slabá. Dorazila zpět do hotelu a na stole uviděla dopis s pečetí.

Má nabídka stále platí. Čas a místo nechám na tobě, pokud se tedy nechceš zastavit ve sklepení.

S pozdravem S.

Morgana na ten vzkaz hleděla se špetkou nedůvěry. Přišel ji hodně neosobní a to i na Snapea. Přesto se rozhodla odepsat.

Najdeš mě v Hotelu Piano v Londýně. Pokoj 133.

M.

Sovička, která dopis přinesla poletovala za oknem a okamžitě k Morganě natahovala nožku.

                     ******

„Albusi, vůbec se mi to nelíbí! Na to, že by Morgana odjížděla vůbec neskočil. Pořád říkal, že nějak využije naší známosti ve svůj prospěch.“

„Uklidni se, Severusi. Ze tvé strany bylo správné říct Voldemortovi, že je možné, že Morgana od tebe bude chtít nějaké informace. Pokud by měl Voldemort nějaký plán, jistě bys o tom věděl.“

„Postrádám váš klid. Na to, že jediná Morgana může Voldemorta zastavit se tváříte jako bych vám řekl, jak je dnes venku hezky.“

„Jsem si vědom Morganiny role ve válce, ale taky vím co vše dokázala. Chce to ohromnou sílu postavit se baziliškovi, vytvořit plán a ještě změnit paměť Raddlemu. To, když šla dobrovolně mezi Smrtijedy a nikdo ji nepoznal byl taktéž brilantní výkon. Jistěže mám obavy, ovšem Morganu nelze věznit a omezovat. Věřím jejím schopnostem, pokud se jí něco přihodí, poradí si.“

„Jak myslíte, Brumbále. Já vás varoval.“

Snape odešel z Brumbálovy pracovny značně rozladěn.

                      ******

Morgana zrovna uklidila stůl, když se ozvalo zaklepání. Kukátkem ve dveřích uviděla muže celého v černém s kšiltovkou a brýlemi.

Vzal to maskování fakt vážně.

Otevřela a odstoupila stranou,aby mohl vejít.

„Jsi tu rychle.“

Místo odpovědi muž bleskurychle tasil hůlku.

„Mdloby na tebe!“

Než Morgana stihla zareagovat, propadla se do tmy.