Cesta za Pánem zla

44. Útěk

Od schůze Smrtijedů se něco změnilo. Nikdo jí nechodil mučit ani ponižovat. Pouze jednou denně dostala kousek okoralého chleba a sklenku vody. Morganě bylo jasné, že se jedná o ticho před bouří. Snažila se načerpávat magii, ale nešlo to zcela podle plánu. Nemohla se uvést do magického spánku a díky zraněním a nedostatku jídla se neustále vyčerpávala. Stále vymýšlela plán útěku, ale zatím nebyla úspěšná.

V zámku zarachotil klíč a objevil se její starý známý Rodriguez.

„Tak jdeme. Pán zla s tebou chce mluvit.“

Morgana měla potíže s chůzí. Přece jen byla ve značně špatném stavu. Tom seděl na honosném trůnu. Za ním bylo otevřené okno do zahrady. Morgana se zhluboka nadechla a okamžitě pocítila závan čerstvého vzduchu spolu s magií přírody.

„Rád tě opět vidím, Morgano. Doufám, že se ti u nás líbí.“

Morganě se z Voldemortova úšklebku zvedal žaludek.

„Pětihvězdičkový hotel to není, ale zatím jsem neměla důvod odejít.“

„Jsi pořád stejně drzá, Morgano.“

„A ty jsi pořád stejně arogantní, Tome.“

„Řekněme, že zajetí Vyvolené a všeobecný strach z lorda Voldemorta mi dává dost důvodů být arogantní.“

Morgana na něj nevěřícně vytřeštila oči. Díky toho si všimla ozdoby vsazené do rámu trůnu. Vypadalo to jako...

Zmijozelův medailonek!

„Zajímalo by mě, co máš z mého zajetí? Nebylo by lepší mě zabít?“

„To vypadá jako by se ti nezamlouvalo naše ubytování, Morgano. Mám dost důvodů tě nezabíjet.“

„Mám nesmírnou radost.“

Morgana si dala pozor, aby řádně byla slyšet ironie v jejím hlase.

„Ale no tak. Zbytečně si to ztěžuješ. Nikdy jsem tě nechtěl za nepřítele. Mohla jsi stát v čele armády spolu se mnou. To ty zarputile odmítáš.“

„Raději milionkrát zemřu než stát na straně zla. Tohle víš už spoustu let, Tome. Nikdy nebudu jinde než tam, kde se bojuje proti tobě.“

„Velká škoda. Uvidíme, jak dlouho tě to bude ve sklepení bavit. Odveď ji!“

Morgana se nechala téměř odnést do svého vězení. Tělem ji proudilo hodně magie. Příroda jako by chápala, že Morgana je v zoufalé situaci, tak ji poskytla sílu ve větším množství než sama Morgana doufala. A k tomu již věděla, kde je Zmijozelův medailonek.

Konečně si dovolila oddat se magickému spánku. Nebude v pořádku, ale snad se dostane pryč odtud.

                        ******

Na Grimmauldově náměstí dvanáct se sešlo pár vybraných členů řádu. Albus Brumbál nechtěl vystrašit celé společenství informací o Morganině zajetí.

„Brumbále, už je to týden od doby co ji Snape viděl. Jak dlouho ještě chcete čekat?“

Lily Potterová, která vždy oplývala laskavostí se nyní rovnala rozzuřené sani.

„Já to vím, Lily. Morgana, ale výslovně zakázala jakoukoli záchrannou akci.“

„Merline! Myslel jsem, že o Fénixově řádu a jeho činnosti rozhodujete vy!“

„Siriusi, ještě stále rozhoduji já. Ovšem u Morgany je situace složitější. Zatím vždy, když jsem šel přes její žádosti, dopadlo to špatně.“

„Jak špatně?“

„Naposledy málem zemřela.“

Rozhostilo se hrobové ticho, které přerušil Brumbál.

„Jelikož je ovšem situace taková jaká je, tak nejspíše i tentokráte neuposlechnu její žádost. Pokud se do zítřejšího večera neobjeví nebo neozve sejdeme se znovu a vymyslíme plán, jak ji odtamtud dostat.“

                      ******

Morgana se s trhnutím probudila. Magický spánek si vybral svou daň. Z ran ji opět začala vytékat krev a tělem otřásala zimnice způsobená vysokou horečkou. Přesto se však cítila dost silná na kouzlení. Skrze okýnko viděla, že je venku tma. Uvažovala, kterou únikovou cestu zvolit. Zda přes dveře nebo přes zeď. Obávala se, že celé sídlo bude zabezpečeno zaklínadly proti útěku. Když kouzlem rozebere část zdi, vyhne se alarmu, ale spotřebuje spoustu magie. Nakonec se rozhodla. Vyvolala svého patrona a poslala vzkaz Brumbálovi. Podle odpovědi si vybere cestu.

                       ******

Brumbál, Severus, Sirius Remus, James, Lily a Regulus. Těchto sedm kouzelníků tiše kráčelo lesem k Voldemortovu sídlu, aby vysvobodili Morganu. Když se objevila blížící se záře pozvedli hůlky připraveni k boji. První se vzpamatoval Severus.

„To je přece Morganin patron!“

Vlk se zastavil těsně před Brumbálem.

„Albusi, chystám se utéct, mám však omezené množství magie. Potřebuji vědět jak daleko se mám přemístit. Dle toho zvolím způsob útěku. Odpověď pošli po mém vlkovi.“

Albus Brumbál si oddechl a přemýšlel nad odpovědí. Když byl se svým plánem spokojen, obrátil se na vlka.

„Jsme v lese u Voldemortova sídla. Stačí se přemístit tam, my si tě najdeme.“

Vlk zmizel a mezi členy řádu zavládlo ticho. Věděli, že Morgana žije, ale nikdo netušil v jakém stavu bude, až ji najdou. Po deseti minutách netrpělivého čekání se ozvalo hlasité prásk!. Všichni se rozběhli směrem odkud se zvuk ozval. První k bezvládnému tělu doběhl Severus. Na nic neváhal, zvedl ji do náruče a přemístil se k bradavickým pozemkům následován zbytkem jejich záchranné družiny.