Otočil se, aby vyjádřil své poslední sbohem, ale bylo to zbytečné. Už jsem ho nechtěl ani vidět, natož poslouchat jeho krásné lži o lásce. Znal jsem ho až moc dobře, na to, abych mu je uvěřil.
Na stole nechal bílou růži. Pomalu a nejistě jí odpadávají lístky, protože jsem jí do vázy dávat nechtěl.
Bylo to zbytečné, opadala by tak jako tak.
V okně vidím jenom šero, sem tam nějaký stín, či světlo.
Nechci si přiznávat to, že mi chybíš.
Nechci si přiznávat, že ta dýka kterou si v mém srdci zanechal mě bolí.
