12 years ago
To má být můj první den školy trochu se bojím jejích reakcí na mě ale ežtě že mám svou rodinu která mě podporuje. Ráno mě mamka vzbudila a řekla že je první den školy
V tu dobu jsem vstala s úsměvem ale ve škole se to trochu pozmění tak jsem vstala oblékla jsem se a šla na snídani kde seděl můj bratr yogi moje mamka a taťka pozdravila jsem je a sedla si k nim, po snídani jsem se šla obout a šla jsem do školy, cestou jsem přemýšlela o lidech co si řeknou že chodí do školy s vlkem, tvářila jsem se utrápeně protože jsem věděla že ty reakce budou špatné. Uběhla chvilka a já jsem došla do školy, vešla jsem dovnitř. A myslela jsem si to dobře všichni se mě bály a co by se nestalo, začli mě šikanovat, každou přestávku něco, až jsem přišla že školy v pláči. Z nikím sem od té doby nekomunikovala, druhý den sem si nesedla ani ke stolu šla jsem do školu
Dojdu tam a zas to začlo šikana. O druhé přestávce mě vzaly a zavedly na záchodky a tam mě topoly v míse (záchodů) než tam přišla ta osoba jménem zatím v tu dobu nevěděla než jsem za ní nepřišla a ptala jsem se jí na jméno a řekla mi Sandora Akiriana Misaki a řekla že jí je 7 a že jí těší že mě poznala a podala mi ruku tak jsem jí tu ruku taky podala
a řekla jsem jí své jméno, šli jsme do třídy, po škole jsme šli spolu ven a od té doby jsme nejlepší kamarádky, šla jsem ten den domů zase s úsměvem
Byl to nejlepší den v mém životě poznat Sandru byl můj osud a já jsem z toho osudu ráda.