RammLive

Co to děláš?

,,Richard? Richard, where are you?" hledala jsem Richarda už dobrých pár minut.

Od té doby, co někam zmizel s Johnym jsem ho už neviděla. Venku jsem snad hledala úplně všude, takže zbýval interiér pivovaru.
Otevřela jsem dveře do budovy a zamířila si to rovnou do druhého patra, kde se nacházeli ubytovací pokoje.
Procházela jsem dlouhou chodbou a neslušně pokládala ucho na okolní dveře, jestli neuslyším Richardův hlas, když v tom se za mnou ozval docela jiný hlas.
"Sakra!" zaklela jsem. Vrhla jsem se ke dveřím po mé pravici, ale byly zamčené. Začala jsem panikařit. Přesunula jsem se ke dveřím po levici, ale taky byly zamčené. Hlas se pomalu blížil. Zdálo se, jako by si pro sebe něco broukal. Přiskočila jsem k dalším dveřím, ale dočkala jsem se stejného závěru. Zamknuté. Byla jsem v pasti. Z jedné strany velké okno, z druhé strany blížící se hlas a všechny dveře se zdály zamknuté. Než mě stačil napadnout zoufalý nápad schovat se za záclonu u okna, bylo pozdě. Na samém začátku chodby se objevil Johny.
Zhluboka jsem se nadechla. "Hraj tvrdou, Evo," připomněla jsem si a s jistotou se podívala na Johnyho, který v tu chvíli zkoumal něco na zdi před ním. Po pár sekundách se na mě otočil a když mě spatřil, rozzářily se mu oči.

,,Evo!" vykřikl a kolíbavým krokem se vydal ke mně.

Má jistota byla hned pryč. Začala jsem před ním rychle ustupovat až jsem narazilo na okno za mnou. Přitiskla jsem se k němu tak silně, jako bych chtěla propadnout na druhou stranu. Hlavně abych byla pryč, pryč od něj.

,,Tebe jsem hledal," přivrávoral ke mně s natáhlýma rukama a objal mě.

Odstrčila jsem ho.

,,Nech mě být," zašeptala jsem.

Na tváři se mu objevil křivý úsměv.

,,Ale, ale, copak se děje, zlato? Najednou ti nejsem dost dobrý, když si randíš s hvězdou?"

,,Ty mně? To já ti nebyla zřejmě dost dobrá, když jsi mě podvedl," odsekla jsem.

,,Ale o tobě to vůbec nebylo...," zasekl se uprostřed věty.

,,Vlastně bylo, ale ne tak, jak si myslíš," pokračoval.

Došel zpátky ke mně a opřel se rukou vedle mý hlavy.

,,Pravdou je, že jsem na tebe nikdy nepřestal myslet," zašeptal mi u ucha.

Cítila jsem, jak se z něj line zápach alkoholu a cigaret. Byla to ale úplně jiná vůně, než Richardova. Tahle byla nakyslá a odpudivá.

Zvedl ruku, kterou se neopíral o okno.
Strnula jsem. Věděla jsem jaký Johny dokázal být, když se napil. Znala jsem to moc dobře.
On chytil pramínek mých vlasů a začal si ho natáčet na prst.

,,Nikdy jsem nezapomněl na vůni tvých vlasů a na chuť tvých rtů," přejel mi palcem po rtech. Ucítila jsem slanou pachuť. Naklonil se ke mně tak blízko, že se nosem dotýkal toho mýho.

,,Johny, jsi opilý," zamumlala jsem.

,,Pššt," zašeptal a přiložil jeho rty na ty mé. Ucítila jsem ve své puse chuť piva.

Rychle jsem začala vymýšlet, jak z toho ven. Z doby, kdy jsme byli spolu jsem věděla, že není lehké se mu ubránit, obzvláště když je opilý a rozzuří se. Proto jsem se rozhodla nic nedělat. Za chvilku ho to nejspíše přejde a odklopýtá zpátky k baru.

Jenže jsem se mýlila. Jeho jazyk se nemilosrdně prodíral dál do mé pusy a jeho ruka začala pomalu směřovat k mýmu prsu. Když se ho dotkla a on silně zmáčknul, zpanikařila jsem a silně stiskla jeho dolní ret mezi mými zuby. Vyjekl a odtrhl se.