Když mě hlídá démon

Překvapení v šatníku

Kara se ještě chvíli dívala na ty zatracené hodinky, které již zklidnily svůj kmitočet a nyní jen odpočítávaly  vteřiny. Zhluboka se nadechla.

Popadla ze stolu nůž s kovovou rukojetí, který ležel vedle voňavých řízečků, na které ale nyní chuť neměla, a rychlým pohybem namířila ostří nože na Sebastianův odhalený krk. On nehnul ani brvou, jen pozdvihl koutky rtů.

,,Ublížils jí?" zeptala se.

Sebastian zakroutil hlavou. ,,Proběhla jen kontrakce,"

Kara se zamračila. ,,Co to znamená?"

Sebastian si povzdechl, vyzdvihl svou pravou paži do vzduchu, což donutilo Karu přitlačit chladnou čepel do jeho kůže. Kara sledovala pohyby Sebastianových dlouhých prstů, které se pohybovaly v opravdu podivném rytmu. Začala ji pálit ruka, což ji donutilo se podívat zase opačným směrem. Nůž okamžitě upustila na stůl. Jeho špička byla do červena rozžhavena.

,,Nestalo se jí nic, co by nechtěla, aby se jí stalo," řekl Sebastian a uchopil nůž, který byl rozpálený snad na více než 200 stupňů.

Začal si s ním hrát, jako by to byla modelína pro děti, Kara se na to dívala a kroutila hlavou. Během minuty z nataveného kovu vytvořil skulpturu růže. Byla to velmi precizní a důkladná práce. Jedním fouknutím kov zchladil na teplotu přijatelnou pro dotek a svůj výtvor podal Kaře. Ta to přijala a chvíli si ho prohlížela.

,,Zničil jsi mi nůž," řekla mu bez vyjádření jakékoli emoce.

,,Něco musí být zničeno, aby mohlo vzniknout něco nového," odvětil Sebastian, luskl prsty a Kara nyní svírala růži, černou jako uhel, ale živou. To ji donutilo k překvapenému výrazu.

,,Jak jsi...?" 

Sebastian se usmál. ,,Růže kvetoucí v sedmém kruhu pekla. Být tebou bych ji tu ale neuchovával moc dlouho," usmál se. ,,lákají harpyje." 

,,A teď k tomu, co jsem ti měl říct už hodně dávno," zhluboka se nadechl a narovnal se. ,,Potřebuji tě k větším účelům, než ti jen dělat komorníka."

,,Tak to je dobře. Už jsem se tu začínala docela nudit," zasmála se.

,,Pamatuješ na tu dívku, která sem byla pozvána?"

Kara přikývla.

,,Musíš se dostat na status její dobré přítelkyně."

,,Proč bych to dělala?" 

,,Na každém kroku ji doprovází její osobní vychovatel. Potřebuji ji od něj osamostatnit, což se stane jen v případě, kdy se bude cítit bezpečně a jako doma."

,,Proč?"

,,Abych ji mohl zlikvidovat."

Kara vyskočila od stolu a kývala hlavou ze strany na stranu.

,,Zapomeň."

 ,,Jejím zničením sebereme energii Ashovi, tomu andělovi."

,,A proč? Proč bychom to dělali? Já se mám sakra dobře a nepotřebuju být komplicem něčí vraždy. Do toho s tebou nejdu, podivíne," řekla, otočila se a mířila z místnosti do svého pokoje.

Nebyla tam dlouho sama a rozletěly se dveře, v kterých stál Sebastian. Karu polila úzkost, když se dívala do jeho rudých očí.

,,Nemáš na výběr," řekl a v mžiku stál přímo před ní.

,,A co bys mi asi tak mohl udělat? Duše za příslib mý ochrany. Nemůže se mi nic stát," usmála se a zkřížila ruce na prsou.

,,Tobě ne," řekl chladně.

Sebastian prošel skrz pokoj až k velkému bílému šatníku, na který párkrát zaťukal, jakoby se do dřevěných trámů snažil naťukat kód, dveře se náhle otevřely a na zem vypadl Kary starý dobrý přítel Nathan. Svázaný a naprosto bezmocný. Vypadalo to, že spí.

,,No to si ze mě už musíš dělat prdel," řekla s patrným vyděšením a úžasem zároveň.

Jak by to přeci mohl dokázat bez povšimnutí?