hrdina králů

Oryn

Je sychravý večer a muž se jménem Oryn. Měl tlustý kabát s kapucí a kožený řemen na něm měl pouzdro na dýku, ale dýku neměl. Oryn se prochází po osadě a slyší vyprávění z hospody, kterou míjel. Zaujalo ho to co vyprávěl tak si přisedl do temného koutu a napíná uši, aby slyšel vyprávění vyděšené ho mládence.
„Z osady, které jsem utekl je jmenuje Wormin těch Avarů tam bylo moc měli koně, které se nezastavili ani před kůly, které byli před našimi hradbami. Měli šavle a malé luky jsou nezastavitelný. " vyděšený mládenec ze sebe vypravil.
„Oryne jsi to ty?" ozvalo se z ničeho.
Oryn si přetáhl přes hlavu kápi„vím, že tam jsi, řekl jsem ti, že máš jít z města pryč..." v tu chvíli si uvědomit kdo mluví, byl to starosta. Oryn tehdy měl spor se synem starosty a odsoudil ho k vyhnanství. „ano už jsem na odchodu" řekl Oryn „, ale přidej jestli nechceš zůstat ve věznici." Zamumlal si něco pro sebe a vydal se z osady. Když byl za osadou rozmýšlel se na to půjde. Napadl do Wormín, „už nemám co stratil" odpověděl si Oryn. Orynovo rodiče umřeli když jeho osadu útočili Avaři, bratra mu odvedli, když mu bylo třináct let, od té doby ho neviděl. Do Wormínu šel možná, protože mu připomíná dětství nebo hledá odpověď. Šel už dlouho a začal mu být zima zalezl tedy do houští a přečkal noc.
Brzo ráno ho probudila zima. Vstal tedy šel si sehnat nejdřív něco k jídlu a pití v lese s vždy něco najde. Po nějaké době našel nějaké lesní plody a studánku, když se vracel na stezku spatřil ohniště. Pomalu se přiblížil, Avaři můžou být na blízku. Pečlivě zkontroloval okolí a hledal nějaké stopy. Mistr Thoenn to byl starý muž, který Oryna učil od patnácti to byl věk, když mu umřeli rodiče. Ujal se ho a učil Oryna deset let po šerm, obrany beze zbraně až po stopování. Našel jen prázdnou čutoru, zastrčil si jí za opasek a vyšel směrem na Wormín. Když tu slyší křik, křik o pomoc. Orynovi ztuhla krev, ale instinktivně přidal rychlosti, aby tam byl co nejdříve. Křik vycházel a Wormíru, neváhal a šel po hlase. Došel až k dřevěné desce, kterou odkryl. Deska byla na dřevěných pantech, dřevo zaskřípalo. „pane tady něco je” se ozvalo z ničeho. Oryn rychle skočil po dřevěnou desku a když dopadl tak dítě, které tam bylo vykřiklo „auuuu”.
Oryn odsekl „pst”, chvíli potom slyšeli jak pravdě podobně Avaři probíhají nad poklopem. Oryn nechtěl nic riskovat tak v úkrytu počkal ještě nějakou chvíli a až poté se odvážil výlet. Když pomohl chlapci ven tak se představil „ahoj já jsem Oryn, jak se jmenuješ chlapče?” „jsem Kejl a je mi 13”„dobře Kejli teď půjdeme sehnat něco k jídlu vypadáš hladově.” Jen co to dořekl Kejl vytáhl dýku, kterou měl dobře schovanou v košili a bez varování jí hodil tím směrem kde byl Oryn. Ten se jen tak tak stačil uhnout, aby mu dýka nezůstala v hrudi. Ale Kejl to neházel po Orynovi, po Avarovi, který stál za ním s napnutým lukem, voják zasténal s dýkou v krku. „To asi slyšeli” řekl s údivem ve tváři. Kejl se rozběhl za vojákem rychle z něj vytáhl dýku a pokračoval jako by nic. Oryn se nadech a rozběhl se, ale také se zastavil u vojáka vytrhl mu lup a šípy, které měl u pasu a běžel dál. Ovšem Avaři našli rychle a už Oryna pronásledují. Oryn vyběhl z osady a rozhlížel se tam běžel Kejl. Nikoho neviděl tak běžel dal po stezce a až za zatáčku zastavil se na chvíli a to byla chyba. Po hlavě byl udeřen dřevěnou kijí.