Mother Nature [Příběh První]

Část 3. (Ne)přítel

Hannah

,,Myslím, že i ta krabička má větší cenu než já," vydechla uchváceně Sophi.
Ještě aby ne.
Den byl normální, až do teď. Elena nám všem- mě, Anne, Sophi a Maje- dala do rukou jakousi černou krabičku se zlatou mašlí. Trochu jsem se bála, co na mě vyskočí.
Ale obavy mě přešly, když jsem krabičku otevřela a tam na mě koukal stříbrný řetízek. Také jsem byla uchvácena, protože to byla opravdu precizní práce.
Přívěsek byl jakýsi kroužek, kde se z malinkých částí kovu uvnitř stáčel vytvarovaný strom. Jeho větve byly zatočené do různých spirál. A tam, kde měl být kmen, byl uprostřed zelený kamínek.
Stejně jako moje oči.

,,No páni," vzala jsem jej lehce do rukou.
,,Jsou vaše," usmála se Elena, jak ji těšily naše výrazy, a sama si zpod trička vytáhla svůj řetízek, ktery byl stejný až na kamínek.
Její byl modrý.
,,Ehm.. Eleno, já nevím jestli si tohle můžu dovolit," začala rozpačitě Soph.
Její kámen byl oranžový.
Až se mi zdálo, že se v něm odrážel stejný plamen, jako měla vždy Sophi v očích.
,,Co? Ne, to je dárek. Nemusíte mi za něj platit. Jen mě napadlo, že by nebylo špatné zpečetit naše tajemství v podobě šperku," ušklíbla se.
S Conorem vedle ní se na sebe zvláštně podívali.
Všimla jsem si, že si k ní sedl nějak blízko, ale moc jsem se tomu nevěnovala.
,,Kolik to stálo?" zeptala se poplašeně Maja.
Její kámen byl rudý jako by v něm proudila krev.
Nebo láva.

,,Jenom pár stovek," máchla rukou Elena.
Sophi vyvalila oči, Maja se zakuckala a já málem upustila řetízek na zem. Anne si jen dál s jiskřičkamy v očích prohlížela svůj příděl.
Její kámen byl fialový a v jejich prstech, jako by proudila elektřina, kterou dávala tomu kamenu.
,,Dělám si legraci. Ve skutečnosti to bylo pár tisícovek," řekla opět obyčejné Elena: ,,Ale jak říkám, je to dárek. Nic za něj nechci."

,,Víš ale, že mi ti nic takového dát nemůžeme, že?" zeptala jsem se jí zklamaně. Mluvila jsem za sebe, Maju a Sophi. Peníze opravdu nebyly má silná stránka, ale už teď jsem měla v plánu jít na brigádu někam do květinářství. Myslím, že mé schopnosti se tam velmi osvědčí. V jídelně bylo rušno, studenti rychle jedli, aby stihli další hodinu. Měli jsme štěstí, že nám dnes odpadli odpolední hodiny- až na Anne, ta byla v druháku- bylo to prý kvůli nějakému spadlému stromu, kvůli kterému zůstala zablokována silnice. Pár učitelů proto nemělo možnost se do školy dostat. Napadlo mě, že to možná zapříčinila Elena, ale ta mi odpověděla jednoduše, že s tím nemá nic společného. Mohla ten strom omylem vyvrátit, nebo tak něco.
A proto jsem byla také nervózní. Nevěděla jsem čeho je schopna Fitis.

,,Jste mí přátelé, to mi stačí," usmála se na nás Elena rudými rty. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale i tak jsem byla odhodlaná dát Eleně i přesto nějaký dárek.
Brzy už tu budou Vánoce.
,,Já se bez náhrdelníku obejdu," řekl Conor, ale na ruce jsem rovněž zahlédla narámek s šedým kamenem: ,,mám sraz se Spojkami, doufám, že už mi konečně něco řeknou. Nebo budu muset dát někomu pěkně do ksichtu."
,,Hlavně ať někdo nedá do ksichtu tobě," pověděla Elena a pak...
Se políbili.
Vysvětlovalo to spousty věcí, ale přesto jsem nedokázala uvěřit svým očím.

,,Nemusíš se vůbec bát," zašeptl Eleně do rtů Conor a pak opatrně vstal. Věnoval nám šibalský pohled. Dosti jsem si uměla představit, jak vypadám. Asi jako velryba, když otevře pusu, aby spolkla ryby, které loví. Až na to, že já lovila vzduch.
,,Ty...on- ty a on...?"
Snažila jsem poskládat větu.
Elena zčervenala: ,,Jo," přitakala a nervózně si zastrčila vlasy za ucho.

Elena

Jejich reakce se zcela pomotaly. Jako bych najednou byla v jiném paralelním vesmíru, kde je Sophi šťastná. Protože ona šťastná byla, což bylo samozřejmě nejdivnější.
,,Ale ne," zaskučel Maja a její hlava dopadla na tác jen těsně vedle talíře s jejími špagety.
Ne, takhle Maja snad nikdy nevypadala. To ona měla být ta šťastná a celá bez sebe.